Vojensko.cz

Sekce:

Zaniklá rota PS Pohoří, 15. brigáda PS České Budějovice.

Rota Pohoří spadala pod 15. brigádu PS a byla několikrát přečíslována: začínala jako 10., pak 11., 12., 16. a skončila jako 5. rota v roce 1978.
Rota stála v obci Pohoří na Šumavě na konci aleje. U kostela se říkalo postaru: spodní náves, a u roty horní náves. Budova, ve které se rota nacházela, byla postavena asi ve dvacátých letech, jako budova celního úřadu. Poměrně velký objekt byl podsklepený a vešla se tam celá rota pohraničníků (asi 50 mužů). Jedno křídlo budovy sloužilo k ubytování rodin důstojníků (čtyři byty 1+3), dále zde byla hospodářská část (koně, krávy, prasata) a garáže (náklaďák Praga V3S a dva Gazíky). Na rotě byl traktor a chovali se i býci - a koně. Ti se nejdéle u PS udrželi právě v Pohoří a v nedalekých Cetvinách.

Nebezpečnými místy této hustě zalesněné oblasti byla oblast bývalých obcí Pavlína a Šancí, kudy přecházeli agenti CIC. Celková délka hranice byla 10 100 m. Pozorovatelny byly umístěny v kostelní věži kostela Panny Marie v Pohoří na Šumavě, v severním okraji lesa u Janovy Hutě a na okraji lesa severně od kóty 954, Střední vrch. Později byl postaven špak i u roty.

V šedesátých letech žilo v Pohoří asi 60 obyvatel (asi 30 rodin a lesní brigádníci), byla tam statková kuchyně, lesácká kuchyně, polesí, obchod, hospoda, a z Benešova nad Černou sem jezdil v úterý, v pátek a v neděli, ráno a večer, autobus.

V sedmdesátých letech byl optimalizován prostor výčnělku hranice, ve kterém se nacházelo Pohoří. SiS byla přemístěna do vnitrozemí, k 7 kilometrů vzdálenému Leopoldovu. Civilní obyvatelé se z Pohoří postupně odstěhovali do právě postavených bytovek v Pohorské Vsi a pohraničníci odešli na novou rotu Černé Údolí. Roty Pohoří a Žofín zanikly. Někdy v letech 1976 - 1978 byla rota Pohoří zbořena.

Mohlo by se zdát, že se zánikem roty hraničáři v Pohoří skončili. Jim se tam ale nejspíše líbilo, a krátce po roce 1990, v téhle spící a opuštěné vesnici, zarachotily motory jeřábu, přijelo pár náklaďáků, a hned proti bývalé rotě stál za pár dnů zcela nový piket. Už to nebyl onen tradiční UBA papírák z 60 let, ale unimo-buňky. I uniformy se změnily: khaki barvu pohraniční stráže vystřídaly černé kombinézy pohraniční policie.

Ale vesnice spala po roce 1990 dál. Jen občas přijelo zavzpomínat pár bývalých domorodců, občas se objevili trempové, nebo bývalí pohraničníci, občas někdo zajel na hřbitov. A koncem tisíciletí začalo staré Pohoří definitivně mizet. V roce 1999, po dešti, se zbortila klenba kostela. A když krátce potom obec Pohorská Ves prodala pozemky v obci lufťákům, kteří všechny staré domy postupně strhli a postavili místo nich obludné vilky, známé ze satelitních městeček, byl starému Pohoří konec.

A pohraničníci? Ti tu v podstatě vydrželi až do Schengenu. Pak piket osaměl - a protože ho nepotřebovalo ani obvodní oddělení policie, byl na jaře roku 2008 rozmontován odvezen. A tím hraničářská historie Pohoří definitivně skončila...