Vojensko.cz

Přesně tak jak bylo popsáno výše bylo
i u útvaru 7411 České Budějovice
PS též v Jaroměři.

PUAzo, TZK, Son9a, PAPka. RPG, a pod
Asi u každého útvaru stejně zařízení bylo
pojmenováno jinak

v roce 1976 jsem nastoupil do PŠ VÚ 3299 Nitra
Na funkci starší operátor RL P15. Byly tam jak ještěrky (30mm)a57mm protiletadlové kanóny.
Po PŠ jsem nastoupil k VÚ 8038 R Karlovy Vary Stará Role k čete RL zabezpečení náčelníka PVO divize. (Špaček) VÚ 8038 Karlovy Vary byl váš nadřízený. Za mě tam šéfoval plk. Vacek. PVO Špaček a jeho zástupce byl mj. Sýkora. Bylo tam celkem dobře,horší jste to měli vy v Hamrníkách nebo Klimentově. My na velitelským stanovišti na divizi si seděli v teplíčku zatím co jste mrzli u kanónu.

v Nitre 85 mm kanony neboli len Pldvk 30mm CS 60mm a S 60mm

Máš 100% pravdu.Ja som tam bol v r.75-77 ale na RPK-čke.Veliteľ -npráp.-Babčák Pavol a vel. čat.-nrtm-Jožko Čermák.Touto cestou ich zdravím.

Bujná fantazie o přistávání letadel v Orly byla tedy pouze bajka obsluhy, nikoliv moje, já se pouze díval na obrazovku, takže mi mohli napovídat co chtěli.

Po navštívení stránek Muzea Rokycany se mi vybavilo, že Tatra 805 bylo velitelské stanoviště velitele baterie, kterému jsme říkali STOPA. Na stanovišti byl analogový počítač do kterého se zadávala všechna data potřebná k vedení palby, která se odsud řídila.

V letech 1971-73 jsem sloužil u VÚ 6162 Mar.Lázních v Hamerníkách(12.PL pluk karlovarské divize) jako velitel děla. Pokud se pamatuji tak se vždy uvádělo "57 mm PLK S-60". Sestava baterie v období mé služby byla:Gaz 69-velitel,Praga V3S-výkonný praporčík,JAWA 350-spojka, T805-velitelské stanoviště, Tatra 111 s el.centrálou na korbě+střelecký radiolokátor SON9a, Tatra 111+el.centrála SPO30 pro napájení celé baterie, Tatra111+PUAZO 7(elektromechanický počítač a dálkoměrem), 6 x Tatra 111 s 57mm PLK S-60. Šest kanonů ve dvou palebných četách byl mírový stav, válečný měl být údajně o tři více. Stejnou sestavu měla i palebná baterie v Nitře, kde byla poddůstojnická škola pro velitele PL kanonů 85 mm,57 mm S 60, a 30mmPldvK. PŠ pro 57mm ČS byla tuším v Jaroměři.

Já jsem sloužil v Třebotovicích v roce 1977-1979 byli tam napřed P35 po byl roce tam došli P37 a po roce se vyzbroj RL předělala Na K66 nevím zda Ti to něco říká,ale abychom z těmito radary sledovali přistávání letadel na letišti je to Tvoje bujná fantazie,ať z hlediska dosahu těchto radiolokátorů tak z hlediska umístění těchto radarů viz.stínění pozemnich překážek které se vyskytovali v přímém směru tohoto letiště proto to nebylo možné.Jinak Ti dám za pravdu že eletronky byli opravdu nesmrtelné, proto se divím že do starých skříní P37 jsou našlapány v dnešní době moderní polovodičové a různé mikroprocesory které jsou velmi háklivé na záření.viz útvar o kterém mluvíme.A to že dokázal vest tolik cílů nebylo zásluha tohoto radiolokátoru to byla zásluha operátora nechci se chlubit ale já jsem na konci své ZS vodil 55 cílů a namotal jsem při tom dva sklomrdy na jednom planžetu, takže že něco jeden umí tolik a něco druhý tolik na obrazovce se objeví odrazů stejně a je to opravdu jenom o operátorovi kolik dovede těchto cílů vyčíst do jedné minuty ahoj Laďa

...barvily...

V Líních jsme v r.1957 žádný radiolokátor neměli.
Funkce obsluha radiolokátoru sice byla u útvaru ustanovena ale mladší voják si pouze opisoval do sešitu od staršího poznámky z jakéhosi školení. Co z toho bylo po pár letech za nesmysly si jistě umíte představit, když radiolokátor nikdo nikdy neviděl. Podobné to bylo s "mobilním operačním sálem". Byla to obyčejná prázdná skříňová V3S. Malér nastal, když útvar PVOS v Líních r.1958 rušili a bylo třeba "mobilní operační sál" odevzdat ke zrušení. Hledali jsme v příručkách, co by tam mělo být a podle toho fantazírovali. Podobný malér ale měli skoro všichni vojáci. Bylo nutno odevzdat celou výzbroj a výstroj. Všichni naráz!! A nebylo kde brát, jak bývalo zvykem při odchodu "mazáků". Nejhůře na tom byli šoféři (nářadí, lopaty, krumpáče - ty červené z protipožárních desek se barvili na zeleno) a velitelé. Museli od každých dveří v budovách odevzdat 2 klíče. Čtyři jsme je vyráběli asi týden, vždy dva stejné, bez ohledu na tvar zubů. Zkrátka vojna.

Dík za info.

Ano, P19 je zmodernizovaná P15, dálkoměr byl optickomechanický.
P19- www.army.cz/images/i…
P15-
www.klub-vm.eu/clank…

U nás u útvaru jsme měli přehledový radiolokátor P15 (ne 19). A ještě u 1. baterie byl dálkoměr, pomocí kterého se také řídily střelby, ale jak, to nevím, na střelbách jsem vzhledem ke svému zařazení, nikdy nebyl.

Postranní údaje jsem tam nevkládal já, ale přidalo je tam "Vojensko" také jsem si všiml, že je to o jiném kanonu, asi se vloudila chybička.
PUAZO byl počítač (byla ho plná 805) a do něj se vkládala veškerá data, síla a směr větru, teplota ovzduší i prachové náplně, údaje o počasí, roční doba.
Radiolokátory byly dva jeden přehledový P-19 a pak střelecký SON-9, který automaticky vedl kanony.
Výstřel ani nabíjení nebylo automatické, ale pouze manuální. Přestože sovětské radiolokátory byly osazené většinou elektronkami, udivují dodnes svojí citlivostí a odolností proti neutronovému záření oproti polovodičům. Např. dnes těžce zastaralý přehledový rad. P-37 udivoval před osmy lety americké odborníky, že dokázal vést až 45 cílů a z Třebotovic u Č.B. jsme sledovali přistávání letadel na letišti v Orly. Americký jich dokázal vést o třetinu méně.
Na dnešní Ruské zbraně Američané nemají a oni to dobře vědí, proto tak usilovně trvali hned po sametovém podvodu na zrušení nejen sovětských raket. Jednu dobu jsem je také pomáhal rozebírat a likvidovat palposty, tak vím o čem je řeč. To je už ale jiná historie, která sem asi nepatří.

Díky za perfektní detailní obrázky této PL zbraně, ale je tady nějaký "šum" pokud se týká označení. Mám za to, že se nejedná o PLK 75-S60, ale správné označení by mělo být PLK S-60M, ráže 57 mm. Jedná se o kanon sovětské konstrukce, který byl vyráběn v letech 1950-1957 a do výzbroje ČSLA byl zařazen v první polovině 50.let. Jednalo se na svou dobu o výkonný a moderní kanon, který se ve výzbroji udržel asi do poloviny 80.let.