Knihy o PS a ČSLA, ...
Šumava... hranici přecházejte po půlnoci
(2 fotografie)
Šumava... hranici přecházejte po půlnoci od autora Viléma Hracha je faktografické vyprávění o pohraničních převaděčích na Šumavě, sestavené na základě nově objevených dokumentů a skutečností.
Anotace knihy:
Zdálo by se, že o osudech šumavských převaděčů přes hranici tvořenou železnou oponou i těch, kteří se sami pokusili o útěk, bylo již "všechno" napsáno. Tato knížka vás ale přesvědčí, že tomu tak není.
Jednotlivé příběhy jsou navzájem provázány jak tematikou, tak i prolínáním osudů jejich protagonistů. A vylíčeny jsou nejen dramaticky, ale i mimořádně kultivovaným literárním jazykem, který k beletrizované literatuře faktu právem náleží, ale bývá poměrně vzácný. Nechybí hlubší souvislosti ani filosofická zamýšlení nad lidským osudem, dějinami.
Každý beletrizovaný příběh je podložen a dokumentován fakty a doplněn faktografickým komentářem, někdy značně rozsáhlým. Má to svou logiku, neboť autorovi se podařilo získat a využít dosud neprobádané archivní materiály, které náhodou unikly skartaci. A díky nim uvádí údaje dosud neznámé a někdy i podstatně koriguje dosud vžité představy, mj. o působení "Krále Šumavy" Kiliana Nowotneho. Tato kniha příběhů je tudíž v mnoha směrech i faktograficky objevná.
Součástí knihy jsou reprodukce stěžejních archivních dokumentů, dobové fotografie a barevná příloha se současnými fotografiemi "starých míst" od známého fotografa Šumavy Vladislava Hoška.
Kniha příběhů je rozdělena na dvě části nazvané Poslední cesta "Krále Šumavy" (osm příběhů) a Proti proudu (šest příběhů).
Literární osou vyprávění první části (Poslední cesta "Krále Šumavy") je poslední cesta Kiliana Nowotneho zvaného Král Šumavy s jeho skupinou, která vedla z Německa na území Československa do příhraničního města Vimperku v květnu 1950. Každé ze čtyř hlavních osob tohoto putování, včetně jejich pomocníků, je věnována samostatná kapitola.
Příběhy druhé části knihy (Proti proudu) mají širší rámec a kořeny některých z nich sahají až do doby okupace. Hlavně se však týkají období po roce 1948 a období padesátých let, kde "ti slušní polevili v ostražitosti a vlivem ztráty bdělosti se postupem času dostávali na rozhodující místa lidé, kteří v touze po moci byli schopni jakýchkoliv nečestných skutků". I v této části se rozvíjejí dramatické osudy "všedních" lidí, kteří se nenechali zlomit a každý po svém zlu čelili.
"Postava Kiliana, rodáka ze Šumavských plání, mě zaujala už tehdy, kdy jsem byl přítomen jako divák promítání filmu Král Šumavy v sále kina v Sušici, kde měl film 25.12.1959 republikovou premiéru. Tehdy okresnímu městu se dostalo té cti proto, že režisér Karel Kachyňa vybral pro některé scény v přírodě místa z pohraničních částí tohoto okresu.
V Sušici jsem tehdy bydlel u rodičů a slýchal z různých stran zcela jiné verze příběhu, než byla ta promítaná na plátno. Cítil jsem, že ten pravý příběh bude zahalen tajemstvím, a tak tomu bylo ještě před několika lety, než se mně naskytla příležitost k pátrání v archivních dokumentech. Zásluhou pracovníka Archivu bezpečnostních složek byla k případu nalezena krabice, která shodou podivných náhod unikla skartaci a stala se předlohou k mé práci."
Vilém Hrach(zdroj: kosmas.cz)
Článek (jako obr.) o knize ZDE.
Vaše komentáře...
Čtu vaší knihu Šumava? hranici přecházejte po půlnoci. Přečetla jsem o tomto tématu plno knih, ale tahle je jako by vás zatáhla přímo do děje.
Mám na vás velkou prosbu, nenarazil jste při svém bádání na jméno Václav Rychtář. Bydlel po válce na Kvildě, za manželku měl Rusku. Na Kvildě měl kovárnu, byl kovář. Potom měl autodopravu, chvíli pracoval i s Josefem Randákem. Později vykonával funkci místopředsedy a potom i předsedy národního výboru na Kvildě, rok 1946-1949. Také hojně celou dobu převáděl přes hranice. V září 1950 z Kvildy za dramatických okolností přešel sám přes hranice a už se nikdy nevrátil.
Byl to můj dědeček. Hledala jsem v archivu v Prachaticích i v archivu bezpečnostních složek, ale bohužel se mi o něm nic nepodařilo najít.
Kdyby jste měl jakoukoliv informaci byla bych vám moc vděčná. Děkuji.
S pozdravem Romana K. (rokru@seznam.cz)
Jednotlivé příběhy jsou navzájem provázány jak tematikou, tak i prolínáním osudů jejich protagonistů. A vylíčeny jsou nejen dramaticky, ale i mimořádně kultivovaným literárním jazykem, který k beletrizované literatuře faktu právem náleží, ale bývá poměrně vzácný. Nechybí hlubší souvislosti ani filosofická zamýšlení nad lidským osudem, dějinami.
Každý beletrizovaný příběh je podložen a dokumentován fakty a doplněn faktografickým komentářem, někdy značně rozsáhlým. Má to svou logiku, neboť autorovi se podařilo získat a využít dosud neprobádané archivní materiály, které náhodou unikly skartaci. A díky nim uvádí údaje dosud neznámé a někdy i podstatně koriguje dosud vžité představy, mj. o působení ?Krále Šumavy? Kiliana Nowotneho. Tato kniha příběhů je tudíž v mnoha směrech i faktograficky objevná.
Součástí knihy jsou reprodukce stěžejních archivních dokumentů, dobové fotografie a barevná příloha se současnými fotografiemi ?starých míst? od známého fotografa Šumavy Vladislava Hoška.
Kniha příběhů je rozdělena na dvě části nazvané Poslední cesta ?Krále Šumavy? (osm příběhů) a Proti proudu (šest příběhů).
Literární osou vyprávění první části (Poslední cesta ?Krále Šumavy?) je poslední cesta Kiliana Nowotneho zvaného Král Šumavy s jeho skupinou, která vedla z Německa na území Československa do příhraničního města Vimperku v květnu 1950. Každé ze čtyř hlavních osob tohoto putování, včetně jejich pomocníků, je věnována samostatná kapitola.
?Postava Kiliana, rodáka ze Šumavských plání, mě zaujala už tehdy, kdy jsem byl přítomen jako divák promítání filmu ?Král Šumavy? v sále kina v Sušici, kde měl film 25. 12. 1959 republikovou premiéru. Tehdy okresnímu městu se dostalo té cti proto, že režisér Karel Kachyňa vybral pro některé scény v přírodě místa z pohraničních částí tohoto okresu.
V Sušici jsem tehdy bydlel u rodičů a slýchal z různých stran zcela jiné verze příběhu, než byla ta promítaná na plátno. Cítil jsem, že ten pravý příběh bude zahalen tajemstvím, a tak tomu bylo ještě před několika lety, než se mně naskytla příležitost k pátrání v archivních dokumentech. Zásluhou pracovníka Archivu bezpečnostních složek byla k případu nalezena krabice, která shodou podivných náhod unikla skartaci a stala se předlohou k mé práci.?
Vilém Hrach
nedostal jste se prosím k informacím o jednotce SNB
v Pohoří. Byl tam zastřelen můj strýc Oldřich Lapáček 20.3.1951 ve věku 25 let. Za jakékoli informace budu vděčná. Lenka (lenkachramostova@seznam.cz)
mohu poprosit o informaci, kde bych mohl obě knihy získat ? Díky.
Já bych si tento HUMUS taky nekoupil ani za 1 Kč . Na čáře jsem sloužil 1962-64 a mám svoji ČEST .
Co jsi zač , že se ti líbí náš součastný BORDEL- STAT ?
https://www.megaknihy.cz/zal…
!!!NEPROJDOU!!! S pozdravem PAVOL...