Vojensko.cz

Když jsem sloužil v letech 1967-69 u tankánů ve Znojmě,tak jsme jezdili střílet plnou ráží do Přáslavic a na střelnici v Boleticích.V Přáslavicích se střílelo na siluetu tanku zhotovenou z "papundeklu".Z obou stran terče bylo připevněno drátěné pletivo.To bylo pod el.napětí, kolik voltů nevím.Když střela proletěla terčem,spojil se el.obvod a terč upevněný na otáčejícím se kůlu se tudíž po zásahu otočil bokem ve směru střelby.Celá tato mechanika byla ukryta za valem z kterého taky vyčuhovala ta silueta tanku.Taktéž tak byly konstruovány terče pro kulomet.Nevíhoda terče tanku byla ta,že se někdy stalo,že se trefil ten kůl.Střelby byly přerušeny do doby než se vyměnil.

oprava:nevýhoda.Doplněk:kulometné terče se neotáčely,ale evidovaly počet zásahů.Všechny zásahy byly registrovány na řídící věži.

Já jsem ve stejné době sloužil u PS a jednou jsme měli nějaké ostré střelby (SA + UK) na střelnici v obci Kunžak, kde vedle po takové dráze jezdily tanky a střílely za jízdy z kanonu s nějakou vloženou hlavní a bylo to na dost velkou vzdálenost. Tuhle střelbu si tedy dovedu představit, ale jestli můžeš tady popsat co přesně znamená "střelba z tanku na terče plnou ráží". Je mi jasné, že je to střelba bez vložené hlavně, ale dost by mně zajímalo jak vypadal ten granát, co v něm vlastně bylo (potažmo celý náboj) a jak se to nabíjelo. Je zřejmě dost nepravděpodobné, že jste na terče stříleli ostrou protitankovou municí, nebo taky ?? Díky !

Dá se zhruba říct,že náboj vypadal jak do samopalu vz 58 akorát ve zvětšeném měřítku na průměr ráže 100 mm.Granát měl zmenšenou tříštivou náplň, zbytek byl mám dojem asfalt.Měl taky roznětku s pozdním učinkem,to proto,aby po zásahu terč nebyl zničen.Už si přesně nepamatuju celou váhu a délku náboje ,ale cca 35 kg,1 metr.Vybuchoval po nárazu zhruba po 1 sekundě.Nabíjení po předchozím výcviku na "sucho" bylo bezproblémové.Po nasunutí střely náboje oběma rukama do komory následovalo svižné zatlačení celého náboje na "doraz" levou dlaní s prstama otočenýma ve směru pohybu závěrového klínu,který následně nábojovů komoru s nábojem uzavřel.První rána byla na vzdálenost 1500 metrů pak další dvě po stech metrech zbytek střelby byl z kulometu.Jinak do Kunžaku jme také jezdili střílet vložnou hlavní 20 mm.U nás ve Znojmě jsme tehdy mohli jen vložnou hlavní 7,62 mm.Vše k vůli dostřelu munice.Plnou ráží což je tedy bez té vložné hlavně se dělo v Přáslavicích a v Boleticích.Tank T54 má max.dostřel 15.5 km.
Těšilo mě.že jsem si mohl zavzpomínat.Pozdrav z Veselí nad Moravou posílá Pavel.

Díky moc za vysvětlení, teď mám o tom alespoň nějakou představu. Docela mně udivuje (samozřejmě jako laika), že jste již tenkrát stříleli na poměrně velkou vzdálenost, protože 1500-1700 m je jejiž docela dost. Jinak všechno kolem obrněné techniky a zvlášť tanků, mě pořád dost zajímá, takže díky tvé informaci jsem zase o něco chytřejší. Boletice také znám, tam jsme jezdili čas od času na tzv. " bojové střelby družstva" Na vysvětlenou tady chci říct, že když jsem já sloužil u PS, tak tahle složka byla v té době součástí ČSLA a dost jsme si užili i pěchotního výcviku. Faktem však je, že tyhle bojové střelby, byl docela zážitek. V první fázi celé družstvo jelo na OT (tenkrát OT 810) a z těch střílen na bocích jsme v plné rychlosti stříleli na ty sklápěcí terče, které se okolo nás nečekaně vynořovaly v různých vzdálenostech z trávy. Kulomeťák , který měl kulomet upevněný v tý otočný lafetě nahoře, pak musel "kosit" všechny ty terče co se objevovaly vepředu, kam jsme my z tý korby dole nemohli vidět. Pak jsme museli všichni sesednout a pokračovali jsme v rojnici pěšky, v takovém hrozném terénu rozježděném od tanků, a zase jsme za pochodu(včetně toho kulomeťáka) stříleli na další terče, které se v předu různě vynořovaly. Byly to docela zajímavé střelby, ale někdy šlo jak se říká "o hubu", protože jsme se dost často v "zápalu boje" předbíhali a lezli jeden druhému do rány. Vždycky s námi šel nějaký důstojník (zpravidla velitel čety) a ten měl co dělat, aby nás udržel v jedné řadě.
V těch Přáslavicích, jestli se nepletu, je dneska dislokovaný náš jedinný bojeschopný tankový prapor ( asi 30 kusů T 72M). Je mi docela smutno, když si pomyslím, že v ČSLA bylo někdy také 4600 tanků. Věřím, že u "tankánů" to byla docela dřina, ale nevěřím, že se Ti občas nezasteskne. Když budeš mí náladu, tak tady zase něco napiš. Já se Tě ještě , pokud to nebude vadit, určitě na něco kolem tanků T 54 zeptám.
Z Prahy Tě zdraví Jan

Pozdrav z Veselí zasílá Pavel
Máš stoprocentní pravdu v tom,že si na vojenčení často vzpomenu.Ať už je to na střelby z tanku,strážní službu,hluboké brodění atd.Jinak to dřina aspoň pro mě nebyla.Ono když se projde výcvikem a získá se ten potřebný fortel je to sranda.Dobré bylo i to,že jsme byli jako osádky tanků vázáni jeden na druhého a proto u nás žádná buzerace ze strany "mazáků" nebyla.Prostě krásné vzpomínky na Znojmo-Malá Louka.Když budeš se chtět něco dozvědět a já si vzpomenu,rád napíšu.
Pavel