Vojensko.cz

Pavle, to víš že takové věci se nezapomínají.
Nebyli jsme žádní svatouškové a těch příhod by se snad daly vyprávět stovky.
Tu výsadu od velitele ohledně ubytování jsem zprvu ani nemohl pochopit. Ale zvykl jsem si rychle, proč také ne. Můj první pohovor s velitelem se odehrál na PVS, všechny vyhnal, dal mě tágo a přitom jak jsme hráli, mě v kostce vysvětlil svoje představy o službě psů. Dám ti výhody, ale chci výsledky!!!
Já měl od malička velkýho "koně" a tím byla pejskařina. Takže se psy mne to bavilo a dokázal jsem přesvědčit i kluky psovody, že když trochu přidají na trenýrovkách, že na tom nebudou škodní ani oni samotní. Kdo makal a měl výsledky, jezdil domů na OUP. Rajony dělat nemuseli, ale v kotcích a kuchyňce pořádek být musel. Vzpomínám si, jak jednou přivezli o něco více masa pro psy a aby se nezkazilo, tak jsme udili. Zděšením pro mne bylo zjištění, že to ti moulové sežrali sami a já jen čekal, komu z toho bude blbě. Podobně to bylo s prošlými konzervami, tehdy to vozili pro psy. No ale když to řádně spláchli desinfekcí z krámu od naproti, tak k žádné hromadné "události" nedocházelo. Občas jsme nastavili krmení psům zbytky z kuchyně a bylo to.
Služba na čáře jednoduchá nebyla, ale nebyl to takový ten ryze vojenský kasárenský život, který známe z vyprávění pamětníků od ČSLA. Ti ten systém na rotách PS ani nemohou pochopit.
Pro mne, alespoň ten druhý rok vojny, byl prima a moc rád na vše vzpomínám.
Jo a na sraz v květnu přijedu - Jarda Š.