Vojensko.cz

Milý Colte, s klidným svědomím Ti mohu sdělit, že žádné sr..ky jsme nebyli, nehledě na to, že existovalo dost donucovacích i motivačních prostředků ke stále se zlepšujícím výsledkům; a to nejenom ve fyzické připravenosti. Jěště dneska mi zní v uších slova: "Budou z vás důstojníci, kteří budou velet vojákům základní služby! A abyste věděli, kolik takový voják vydrží, musíte vydržet dvakrát tolik...!" Anebo: "Voják, který říká, že nemůže, je teprve v polovině svých sil..."
Já osobně jsem s fyzičkou problémy neměl. Před vojnou jsem dělal lehkou atletiku, ve Svazarmu parašutismus a závodně hrál hokej. No a ti slabší, jak píši výše, byli motivováni a donucováni...
Celkově náš ročník byl po fyzické stránce hodnocen známkou mezi "dobrý" a "výtečný". A to neplatilo jen o nás, ale na vlastní oči jsem viděl velitele školy plk. Trocha sundat dohodu a sako a v kanadách skočit letku přes koně nadél. Až do r. 1971 jsem při prověřování své jednotky v běhu na 1 km na startu zmáčkl stopky a běžel s ní a v cíli jsem stačil hlásit časy těch za mnou. Jednou se všek objevil frajer - slob. Tokár, na kterého jsem neměl, ale aby mě neshodil, nechal mě vyhrát. Tak jsem přestal machrovat na kiláku i na překážkové dráze. Pak se přidaly cigárka, pivečko, lenošení a šlo to dolů, ale limity pro osoby z povolání jsem plnil vždy na výtečnou. To by mohl potvrdit kpt. Sklenář, "tělomrsk" 12. bps, m.j. vynikající atlet a maratonec, jak jsme ještě ve škole jako RH vyhráli, kromě jedné disciplíny okresní přebor v LA v Krnově. A limity pro OZP? Ty byly do věku 30 let stejné jako pro VZS.
Nevytahuji se, pouze konstatuji skutečnosti.
A nyní ještě k Honzovi Przeczkovi. Ten sloužil jako délesloužící v hodnosti rotmistra. V r. 1964 byl vyslán na deset měsíců do Bruntálu do DDK (Doškolovací důstojnický kurz) a koncem roku byl vyřazen jako poručík. Vzhledem k předcházející praxi byl kurz považován za rovnocenný jako absolutorium UV MV. M.j. si v Bruntálu našel, jako řada dalších, svoji budoucí manžel