Vojensko.cz

Ahoj Petře. Tím Pepikem jsem byl asi myšlenej já. Měl jsem po tobě nastoupit jako svazák, ale po ty mimořádce bylo všechno jinak. Byli jsme odejiti do Domažlic a potom nás rozházeli všude možně. Já jsem skončil v Nýrsku na prapoře. Před dvanácti rokama jsem se vyválel na horským kole a tak jsem po úrazu páteře na vozejku. Ty dva roky na čáře byly dlouhý, ale mělo to něco do sebe. Dnes to mladejm chybí. Je to už třicet let, ale vzpomínám na tu dobu snad čím dál tím častěji. Když si člověk nenechal vypláchnout hlavu těma jejich blbinama, tak to bylo v pohodě. Ono vlastně dnes to je druhej extrém. Myslím, že v tom devadesátým jsme ty představy měli krapet jiný. Tak do novýho roku pevný zdraví a všeho akorát. Tak bud´.