Vojensko.cz

Po přečtení na internetu o Zadní Zvonkové, jsme se rozhodli napsat také něco o tom, jak to bylo za nás.
Byli jsme poslední ročník 1944 - stará ochrana SH
- služba spánek, služba spánek
-náročná služba do konce roku 1963
1964 zrušení praporu v Horní Plané, zavedení četového systému, velká úleva pro nás všechny.
V kostele jsme měli tělocvičnu, stráž u roty ve věži kostela, zvon z kostela používán u roty při mlze, dešti a odchodu do civilu. Ubytováni jsme byli ve škole, na faře bylo velení roty. Na rotě se vytvořil kolektiv, jaký jsme nikdy nepoznali. Scházíme se od roku 1966, pravidelně po pěti letech, teď jsou intervaly po dvou letech. Důvod je, že jsme stále starší, mnoho kamarádů je již tam, odkud již nikdy nepřijedou. Letos se konal již dvanáctý sraz. Srazy organizují bratři Miroslav a Jan Křížovi. Jsou to kamarádi z celé bývalé Československé Republiky, někteří jezdí i s jejich manželkami. Je to příjemný pocit opět se po letech vidět. Celou vojnu jsme jako poslední sloužili na EZOCHU. Střelnice se nacházela mezi Josefovým Dvorem a Hudským Dvorem.
Ať už je to Leoš Dlouhý, Miloslav Voborník z Hradce Králové, Karel Kaprál z Prostějova, Josef Zemánek z Valašských Klobouků, Josef Bočák a Josef Vaculka ze Slovenska, L. Hloušek, Standa Řezáč, Jan Sýkora, K. Hubinek, M. Řáda z Lán, K. Kub z Volar, Václav Sokol, F. Šrůtek, Winkler z Karviné, Šimák a manželé Oškrdovi z Horní Plané, kteří nám při organizaci srazů vycházejí ve všem vstříc.
Bundokošile měl jako první náš ročník, nosili jsme též tzv. ,,půl-litry" . Velitelem roty byl npr. Slezák do konce roku 1963. Od roku 1964 se jeho nástupcem stal kpt. Ludvík Košťál, zástupcem byl kpt. F. Holý, nadstrážmistr Š. Bidelnica a J. Střelec. Poručici: Kapsa, Kováč a Kukla. L. Košťál a Š. Bidelnica se srazů pravidelně zúčastňují.

Ahoj to co popisuješ si velmi dobře pamatuji já tam byl v roce 1961.Narukoval jsem do Volar,kde nás ostřihalia oblekli a ten den převezli do Stážného na výcvik a tak jem byl tarasnik a po přijimači psovod.Rani rozcvičky a výběhy do Hliniště ,roseni bosich nohou mezi kravincemi a bez košil v záři na to se nedá zapomenout.Pak se začal dělit Berlin a tak byli na vojně záložáci,pramazáci,mazáci,bažantia tak nás začali rozdělovat na roty.Pár nás odvezli na prapor do H.Plané a čekali na odvoz, k mému překvapeni přijel povoz s kočim a jedeme na rotu,cestu přivozema dále na rotu nemusim ani popisovat kdo tam byl tak ji zná.Další překvapeni byla sama rota, kostel,tělocvična,pozorovatelna a první hlidka a ta byla v noci pršelo a byla zima pamatuji se že jsme šli podle stoky a starši hlidky řek l odbočit do kopce a najdeš natažený drát jako zábradlí pod nohama je lávka a pod ni bažina a dej si bacha jinak budeš mokrej.Stanoviště v lese,vitr a zima,samozřejmě mikrospánek dobře to dopadlo ale nedá se na zapomenout.Dostal jem psa jmenem CER,ale asi po14 dnech jsem byl převelen do Pš. Libějovice bez psa,kde jsem byl až do civilu. Asi v roce 1992 jsem se dostal na Zvonkovou a tak se o nějaký rok omladil a zavzpominal. Michal