Vojensko.cz

Na konci léta nebo počátkem podzimu 1956 se konalo velké součinnostní cvičení vojsk ČSA a MV (PS i VS). Datum si nepamatuji, to není tak podstatné. Součinnostního cvičení - manévrů - se zúčastnila celá naše Pdš PSV Litoměřice na různých větších i menších útvarech PS v JČ a ZČ kraji, kam jsme byli odtransportováni i se svou velkou radiostanicí o výkonu 100W. Její písemné kódování si nepamatuji, číselné bylo 100. My radisté jsme zajišťovali radiospojení mezi útvary PS a armádou. Stanici jsme měli umístěnu v půdním prostoru tehdejšího praporu PS Horní Planá. Provoz radiostanice vlastního praporu byl v režimu bežného služebního spojení praporu s brigádou a rotami.
Vzpomínky mám docela živé na sám provoz s armádou. Ne, že bych se chlubil, ale naše pípání bylo dá se říci profesionální, něco jako liga, u armády šlo něco jako o I.A třídu a to jak v rychlosti vysílaných znaků, tak v příjmu i v kvalitě. Cvičení trvalo pár dnů. Vrátili jsme se do Litoměřic, odzkoušeli naše znalosti a rozjeli jsme se k našim kmenovým útvarům. Já bych rád ale věnoval vzpomínku té krásné šumavské krajině, kterou v údolí protékala čirá voda Vltavy v krásných meandrech, a kde na jejím pravém břehu přímo proti budově praporu Horní Planá máchaly dvě nádherné dívenky, dnes již tak babičky mezi 78-80 roky, prádlo tak, jak Božena, když ji spatřil kníže Oldřich u potoka. Bože, to byl pohled. Dnes by to jeden vidět nemohl. Žel, je tam širé jihočeské móře. Škoda. BUĎ!