Mám to pod kůží
Honza |
email |
21.5.2018 22:45 |
id 128981
Byl jsem velitel tanku T54M ve Vimperku 1978-80 - 2. tanková rota. V Boleticích jsme byli pořád, ať na střelbách dvacítkama nebo plnou ráží, i v noci nebo brodech (Loutka) nebo klasickém cvičení s bigošama. Je fakt, že to bylo dost náročné, fyzicky i psychicky, ale i krásné a zajímavé. Zlé se zapomnělo, to pěkné včetně trvalého přátelství s klukama z osádky zůstalo. Byli jsme elita armády, ale nadřeli jsme se. Spolubojovníci potvrdili, že na dokonalé zvládnutí tanku se vším všudy byl opravdu 1,5 roku akorát. Předtím 0,5 roku v PŠ Kežmarok, kde nám, bažantům, drilem dali základy. Dodnes bych tank uměl řídit i z něj střílet a to jsem 40 let po ZVS. Taky se podvádělo a my, 4 velitelé tanků jsme opakovaně stříleli i za některé naše střelce, aby se splnilo výtečně. V nočních střelbách jsme byli tehdy vyhlášeni jako nejlepší v armádě. Měsíc na to naopak vybouchli, nenastříleli a za trest šli pěšky ze střelnice do kasáren s plnou polní (40 km) i s velitelem roty. Nejlepší velitel našeho tankového praporu - kpt. P. Rákos. Jestli ještě žije, tak ho zdravím!