Vojensko.cz

Děkuji Petrovi za ty fotky. Já sice, kromě pár novin z té doby, žádné nemám, ale byl jsem přímým účastníkem těch neblahých událostí. Bylo mně pouhých, ani ne 25 roků a se třemi důstojnickými hvězdičkami jsem na svých bedrech nesl obrovskou odpovědnost za životy 250 podřízených pohraničníků a svěřené milionové materiální hodnoty. A když ty asiatské ksichty na starých rachotinách tamků T-54
projížděly kolem, cukala mně ruka na pouzdru od škorpionu... Rozum a odpovědnost zvítězily. Co bych získal za jednoho sestřeleného zkuvysyna? Svůj život opomíjím, ten jsem byl ochoten položit, ale měl jsem právo svým činem obětovat životy desítek jiných a rozstřílená kasárna...?
Dneska, po 44 letech se to krásně moralizuje, že pane Láďo. Já, když jsem jako dítě a jinoch poslouchal vyprávění starší genarace o tom jaké to bylo tehdá, za t.zv. 1. republiky, za nacistické okupace, ba i od hodně starých strýců při přástkách jaké to bylo za té 1. světové vojny a blahé paměti Císaře Pána, znělo mně to jako pohádky. Dneska vím, že mluvili pravdu, jako i já ji sděluji dnes svým potomkům!
Nepatřím k těm, kteří si myslí, že například nucený transfer sudetských Němců byl ideálním řešením. Opuštěné t. zv, Sudety se již nikdy nevzpamatovaly a pro novou, poválečnou republiku se staly traumatem. Těžké je vysvětlovat zaniklé, sbořené obce, zničené staleté kulturní hodnoty. Bohužel. To však nebyla příčina, to byl důsledek!
Ksakru uvědomme si už jednou, jakkoliv je to pro nás obtížné, že jsme opravdu srdcem Evropy a že je tu mnoho "chirurgů", které tu malou, ale důležitou součástku těla Evropy, chtějí léčit. Žijeme v krásné krajině, která je naší vlastí, ale rozhodujeme skutečně o ni pouze my, Slováci, Moravané, Slezané a Čechové?
Ne, ne, ne! A historie o tom vypovídá. A přesto jsem na svoji zemi pyšný. A to proto, že přes všechna ta protivenství jsme stále zde a budeme i nadále!
A