Vojensko.cz

V době mé služby byly opravdové zimy. 15 stupňu mrazu nebyla žádná výjimka, sněhu tolik ,že signálka byla plůtek jako kolem zahrádky. Lyžnici jsem absolvoval ve dne( ta byla lepší) i v noci. Na nohy těžké lyže- žádné běžky, výzbroj na opasek, sapík na záda a vpřed. Nejtěžší lyžnice byla po hustém sněžení pro toho, kdo dělal první stopu, další už měli stopu, žádná rolba nám cestu nedělala. Měl jsem výhodu, uměl jsem lyžovat. Někteří ne . Ti dostali rychlokurz od svob. Mikulíčka a hajdy na lyžnici. Někteří se vrátili jak sněhuláci , ale naučili se. Těžké byly lyžnice při oblevě. Sníh se lepil na lyže. Umělé skluznice nebyly. Lyže se mazaly obyčejnou svíčkou, Za zimu byly bílé maskáče špinavé, hlavně v místech na zádech od konkoru ze samopalu, Pro noc se šily na ušanku gumičky , pod které se zasouvala bat. svítilna pro sviceni na cestu. Svítilo se jen v opravdu temných nocích. Stačilo troch jasnější počasí a na sněhu bylo vidět. Kdo měl chut tak si šel zalyžovat na vhodný svah, kde se nejdřív ušlapala sjezdovka . Samozřejmě je ve dnech HV a svolením DDR. Vždy měl někdo WXV - vysílačku, kdyby bylo nutné nastoupit,třeba při Pohraničním poplachu. Byly to dobré časy na konci světa.