Vojensko.cz

Zdravím opět všechny péesáky! Ta písnička vznikla podle mého zesnulého kamaráda Honzy Przeczeka někdy koncem padesátých let. Honza tam sloužil a říkal, že dokonce ví, kdo složil ten text, ale za boha si nemohl na jméno toho kluka vzpomenout a pak již bylo pozdě...
Nápěv je převzatý z lidové písně začínající: "Byl pátek, nešťastný den, třináctý listopad..."
Pokud jde o Mohelno jako takové, pak t.zv stará Mohelna fakticky neexistovala. Na německé straně je osada Alt Mügl a co byla rota Mahelno, tam za 1. republiky stával Neu Mügl - Nové Mohelno. Mezi těmi osadami jsou t.zv. Mohelnské pláně. Dneska už bohužel tam jsou jenom ruiny po rotě Mohelno. Rostou tam však fantastické křemenáče, kozáci a podél cesty pravé ryzce. A jako upomínka na bývalou rotu tam stále teče pramen, dle rozboru,s kojeneckou vodou, která je ještě lepší než dyleňská. Z té uvařená káva dělala duhové bublinky a polévka měla super chuť. Kdykoliv jsem tam z OPP Slatina ve službě přijel, vždy jsem si vodu bral do kanistru.
Ještě se vrátím k těm písničkám. Těch péesáckých byla řada. Některé uměle vytvořené, jako např. pochod "Tam pod horami vysokými...", který v přijímačích pěly generace pohraničníků. Řada však vznikla lidovou tvořivostí, jako právě Mohelna, či výše uváděná "Lesy šumí tichou píseň..." Vzpomínám však na jednu, kterou jsem prvně slyšel, když v r. 1961 odcházeli moji mazáci ze Selbské v Aši, kteří to měli kvůli berlínské krizi o 3 měsíce prodloužené, do civilu. Měla slovenský nápěv a začínala:" Zbohom buď hranička, dobre sa maj, na svojich ochráncov nezabudaj. Strážili jsme ťa s radosťou všeci, za dažďu, za mrazu, vo dne, v noci..." Dále se v ní zpívá: "Až se tu kamaráti rozlúčíme, hraničné kameny opustíme..." a refrein byl snad: " Keď som šel na čiaru naposledy, svetil mi mesiačik tuze bledý..."
Bohužel jsem tu písničku už pak neslyšel a tak se slova z paměti vytratila. Ale krásná, tklivá a o službě na hranici vypovídající. Možná, že z dnešních
sedmdesátníků by si na ni vzpom