Vojensko.cz

vzpomínám si na ten pád z okna, ten kluk se jmenoval Jiří Calta. Společně jsme nastoupili na podzim 1980. Byl takový menší a holky na něj neskutečně letěly. Jednou přišel ve výcvikáči za velitelem družstva a chtěl poradit co má dělat, že za ním přijeli na návštěvu hned tři holky najednou a čekají u brány. Pak byl se mnou na pohraničním praporu, já jako bigoš, on jako pátrač. Balil holky např. tím, že se vydával ještě s jedním pátračem za vojenského zběha. Holky jim to žraly a nechaly je u nich ve stanu. Samozřejmě po službě se museli aspoň na chvíli vrátit na prapor. Byli pátrači, jedli venku a tak si mohli dát i pivko. Jednou přišel večer po službě na prapor, pár jich měl upito. Já byl tehdy myslím pomocník dozorčího. Šel si lehnout, v pokoji byl sám. Ve vedlejší místnosti byl dosah praporu nprap. Vaněk. Najednou Vaněk seběhl dolů na chodbu a histericky řval, Calta vypadl z okna, Calta vypadl. Podíval jsem se z okna telefonní ústředny a viděl jsem ho ležet částečně na chodníku, částečně na cestě. Z hlavy mu tekla krev, vůbec se nehýbal. Běžel jsem pro řidiče sanitky a ten jel pro doktora, rychlá neexistovala. Jeli s ním do nemocnice v Českých Budějovicích. Chodili jsme pak všichni jak přiopití po chodbě dlouho do noci, povídali si o tom. Hotový z toho byli všichni, vzalo to i mazáky, byť jsme byli nejmladšími. Kolem 1 hodiny v noci jsme se dozvěděli, že zemřel. Byl jsem mu i na pohřbu, smuteční řeč měl tehdy politruk praporu mjr. Polák. I po těch letech se na to nedobře vzpomíná. Pamatuji si, že jsem si tehdy přál, aby do doby, než budu mít kluky ve věku 18 let, aby zrušili vojnu. Tohle bych jako rodič zažít nechtěl. Už tomu bude 30 let. Všichni pátrači pak museli jít na pokoj do přízemí. Mě na poslední půlrok převeleli do Českých Velenic. Letos v létě se chci ale do Suchdola zase podívat.