Vojensko.cz

Mé vzpomínky na Horažďovice.
Po kolečku v garážích na Brigádě PS v Budějicích, tady z civilů dělaly vojáky, jediné co mi zůstalo z civilu byli tranýrky. Když jsme seděli před garážemi na kufrech, a čekaly na odvoz do Horažďovic, tak jsem kamaráda poznal jenom podle jména na kufru. V Horažďovicích jsem byl první měsíc v 3 rotě (střelecké) pod stany. Oddech na latrýnách, mytí v korytech na place, stravování pod kolnou beze stěn.
Napočátku celý prapor postavili na plac a tvrdily že si někdo z civilu donesl na vojnu legálně drženou pistoli a ať se dobrovolně přihlásí. Samozřejmě se nepřihlásil nikdo a tak byl důvod prohrabat naše věci.
Když jsme se po výcviku vlekly do střediska kolem armaďáckých kasáren tak jsme vždy ožily a pochodovaly a zplna hrdel zpívali. Po prvním měsíci když z psovodské (rychlé) roty ze zdravotních důvodů
odpadly slabé povahy. Jsem se i s jinými kluky přilhásil jako dobrovolník k psovodům. Mělo to tu výhodu že při ranní rozcvičke jsem vždy viděl ceduli Babín !!! Prostě za ty dva měsíce jsem získal fantastickou kondici co se hodilo pak i v civilu.
To je to co tým dnešním mazánkům chybí.
Lahůdka byla pro celý prapor škrábat brambory, pro důstojníky zvlášť. V stráži když se mazáci vraceli přes
plot tak jsem raději odpochodoval na opačnou stranu.
Nebo když jsem hlídal vězně (kuchaří co se vrátili pozdě z vycházky). Ukryli můj samopal a vyslali mě do kuchyně pro proviant na vylepšení stravování, něco zbylo mi pro mně.