Re: JAK SE CESTOVALO Z ČSSR NA ZÁPAD?-devizový příslib
Jan | 30.3.2019 17:27 | id 136938
Nutno dodat, že ten kdo získal devizový příslib měl takřka vyhráno. Možná bude někoho zajímat, že devizový příslib nejsnáze získal ten, kdo měl peníze (byl majetný). Tedy řezníci, zelináři, různí vedoucí lukrativních obchodů a restaurací, včetně ředitele a důležitých pracovníků podniku RaJ (rozuměj Restaurace a jídelny) na okrese, vedoucí prodejen TUZEXu a samozřejmě velcí vexláci a pod. Nějaká stranická příslušnost, nebo nepříslušnost (členství v KSČ), tady nehrála vůbec žádnou roli.Tito lidé měli také samosebou ty správné konexe na správných místech a nic pro ně nebyl problém. O přidělení devizového příslibu rozhodovala příslušná okresní pobočka Státní banky, a to prostřednictvím komise v jejímž čele samozřejmě stál ředitel té dané pobočky, který měl rozhodující slovo a všichni mu tím pádem "lezli do zadku", nejvíce formou různých úsluh a nákladných darů při různých příležitostech. Rozumí se samosebou, že zmíněná klientela měla toho ředitele jak se říká "pod palcem" a nebylo žádnou výjimkou, že tito lidé dostávali devizový přísliby téměř každý rok. Poctivý pracující občan, byť dlouholetý člen KSČ, měl prostě smůlu a musel si počkat. O tom, že řadový příslušník ČSLA (myslím voják z povolání), nebo řadový příslušník SNB, neměl vůbec žádnou šanci, netřeba vůbec dál rozebírat. Toliko jen na doplnění, jak to bylo s tím kádrováním.