Vojensko.cz

V podstatě dávám za pravdu kolegovi Nekvapilovi.
Pamatuji si však, že ještě v r. 1964, když odcházeli pohraničníci z Dyleně na HV do 11 km vzdáleného Dol. Žandova (vycházky proto nepřipadaly v úvahu), tak bylo na uvážení VR, zda si sebou vezmou služební zbraně, které pak "hávéčkáři" odevzdali na velitelství praporu a při návratu si je vyzvedli. V zimě se i jezdilo na lyžích. Bylo to z toho důvodu, že HP a dříve ZP byly zasazeny hluboko do týlu a mohl se předpokládat střet s narušitelem SH. Později se od této praxe upustilo, protože se nikdy, co vím, nestalo, že by takto vyzbrojeni "hávéčkáři" někoho zadrželi. Naopak důsledkem byly na několika místech prostřílené dopravní značky, jak si střelili "za pár!". Mít navíc náboje byl sice problém, ale nebylo to nemožné...
SH v té době také nebyly značeny tabulemi "Pozor! Státní hranice." Ta byla jednoznačně dána vytýčením hraničních znaků (mezníků). Před zimou se podél průběhu SH ve výši asi 1,5 m zavěšovaly na stromy slaměné věchty pro případ zasněžení hraničních znaků.
Také na demarkaci nechodili VZS samostatně, ale vždy jako součást hlídky pod velením funkcionáře roty. Takže, nějaké střílení přímo na SH je holý nesmysl. Takový případ, pokud se, v rámci pohraniční akce při zadržení NSH, udál a střely byly nalezeny v Německu, byl okamžitě předmětem protestní nóty se strany SRN.
Služební předpis PS-I-1 jasně v zákazu o použití zbraně stanovil, že střely při (oprávněném) použití zbraně nesmí dopadat na území sousedníhí státu.
Na závěr ještě jeden příklad, jak se pohraničník dostal k nábojům navíc: Poplachovka při akci - pohraničník zavadí o pojistku SA vz. 58, vypadne zásobník a přes "unavenou" pružinu zásobníku 2-3 potvůrky vyletí do tmy. Nic se nenajde ani druhý den a minohledačka se přece nepoužije. Tak se sepíše protokol, druhý člen hlídky je svědek a strašina "ztracené" náboje doplní. Samozřejmě, že tyto náboje navíc a byly jich i desítky a předávaly se mladším při odchodu do civilu, byly dobře schovány