Vojensko.cz

Tak to jsem kluci hrozně rád, že nad dumáním o původu jedné historické fotografie, jsme se dostali k hlubšímu zkoumání vojenské historie. Nepopochybuji o tom, že s Jirkou M. bychom mohli jít až třeba k Žižkovi, (takový je náš zájem). Ale tady zůstaňme u posledních zhruba šedesáti let.
Jirka mě vybízí k doplnění. Tak tedy: Uspořádání hodností za t.zv. první republiky není obtížné shlédnout na webu AČR. Nás ovšem zajímá realita především PS v 50. - 60. letech a zejména pojem "staršina". Není pochyb o sovětském vzoru v tomto pojmenování. (Ponechávám na uvážení, zda byl tento vzor vynucený, anebo výsledkem čecháčkoslovenského lezp***lkování.) U nich byl na všech stupních, i v civilu vždy ve jmenovateli "mladšij, ili staršij". Tak i ve vojenských hodnostech
se objevuje efrojter - svobodník, mladšij seržant - desátník, seržant - četař, staršij seržant - "staršina".
Povšimněme si, jak do ruštiny pronikly názvy německé, ale i anglické, či francouzské - lojtěnant = poručík, staršij lojtěnant = nadporučík a pod.
Staršina, bez ohledu na hodnost, ale fukci byl pravou rukou velitele roty. Něco jako jeho ekonomický náměstek. Mohl být sebelepší VR, ale když jeho staršina stál za prd, pak stála za prd i celá rota. A to velitelé rot dobře věděli. Je to asi jako s přirovnáním školníka, který říká: "Já a pan ředitel jsme se rozhodli..."
Faktem je, že tuto důležitou funkci i přes její náročnost, při nedostatku "dísláků", vykonávali často i vojáci z.sl. Ale ti nemohli nést hmotnou zodpovědnost, ta zůstávala na VR.
Do r. 1960 bylo hodnostní označení u t.zv. bojových jednotek zlaté, u poddůstojníků z povolání žluté a u t.zv. týlových jednotek stříbřité - bílé. Viz. Černí baroni mjr. Haluška, aliaz Terazky a týlař kpt. Hone(ě)c. Ale konkrétně v jejich případě byla ta "bojeschopnost" degradována černým podbarvením - nespolehlivostí - lopatismem beze zbraní. To však ponechme historikům a švandrlíkovskému krásnému humoru reality té doby, i když i u PS se našla řada por. Tron