Vojensko.cz

Zajímavé je, že se mi jako dědkovi vybavují detaily z tehdejší doby. Byl jsem v těch končinách se spojařským technikem nprap. Křenekem. Jezdil se svojí padkou po rotách a dělal revize a seřizování radiostanic. V Poštorné jsem dokonce spal a dobře tam vařili.Ráno jsme pokračovali lužním pralesem někam k Ruským domkům. Byly zrovna záplavy a my se tam plancali v jednom jezeře ze kterého trčely mrtvé stromy. Bylo to jak v hororu. Nejhorší, že v tom lese byly samé kanály a přes ně jenom mostky z kuláčat. Ta vétřieska byla na centimetry široká jako ty mostky. Ovšem ty byly metr pod vodou. Vodu jsme měli až v kabině na podlaze a Křenek na mě jen řval, že se musím trefit jinak zmizíme pod vodou a nikdo nás nenajde dokud neopadne voda. Ty mostky jsem poznával jen podle toho, že byly světlejší než okolní voda. Jo Hlavně neměly žádné zábradlí, podle kterého by se člověk orientoval. Litoval jsem kluky na Ruských domcích, kteří jezdili do služby na člunech a rota byla v době záplav na ostrově. Na vycházku je vozili na silnici k Lanžhotu a v deset pro ně zase přijela véeska. U té vody byla služba vůbec za prd. Vzpomínám, že nás jednou v noci vytáhli z brigády na akci. Nevím už kam. Rozvezli nás gazem po úseku a já byl s jedním drozdem na cestě u nějaké špačkárny. Neměli jsme baterky, zakázali nám střílet a řekli ať se nehýbeme ze silnice, že je za námi rozvodněná Dyje a týden před tím se tam někdo utopil. Jo a nesměli jsme vylézt na špačkárnu, abychom někoho nepropásli. Jen gaz odjel já seděl na špačkárně, aby mě nesebrala náhodou voda a zabalil jsem se do celty kvůli komárům a už mě nebylo. Ten bažant mě pořád budil, že se bojí těch"narušitelů", ale hlavně že přijede kontrola. Nespal bulík až co pro nás přijeli. Když jsem ráno viděl, kde se za námi valila voda, tak mě omejvali. Pět metrů za špačkárnou se valily obrovské vlny takovým fofrem, že kdyby se tam člověk dostal tak nemá šanci. Přál bych některým těm dnešním kritikům prožít pár dní na čáře.