Vojensko.cz

Vážení kamarádi bývalí pohraničníci, vážená rodino bývalých pohraničníků.
Každý příběh,který vznikne, ať je to sportovní, životní, či jiný, má svůj začátek, průběh a konec. Délka příběhu je závislá na různých okolnostech.Jistě mezi ně ale patří vzájemné vztahy, zdraví, apod. A konec příběhu, ten může být veselý, smutný, nebo také příjemně nostalgický i se slzičkami v očích. Jeden takový příběh, který trvá více než padesát let, jak se zdá, pomalu, ale jistě končí, možná již skončil.
Tento příběh započal v roce 1965, kdy se sešla parta mladých kluků, budoucích kamarádů, při nástupu své základní vojenské služby u Pohraniční stráže na rotě Branka, na západní hranici. Prožili tam společně, jak se říká,v dobrém i ve zlém, dva roky vojenského života. Tehdy by asi tomu nevěřili, že jeich kamarádství přeroste v takové přátelství, že se budou ještě více než padesát let nadále scházet. Je to asi opravdu něco vyjímečného. Čas se ale zastavit nedá, těch setkání bylo tolik, že by nestačily prsty obou rukou. Z těch mladých kluků, kteří během své vojenské služy na "čáře" nachodily a naběhali mnoho a mnoho kilometrů, probděli mnoho nocí, jsou dnes pomalu"dědkové", i když si to z nich nikdo nepřipouští. Více než 70 let, je ale jistě už určité stáří. A tak bylo tajně rozhodnuto, že letošní setkání bylo poslední a vzpomínat a vyprávět svým vnoučatům se bude z domova, z vlastního křesla. Tak, jako již částečně prořídla ta naše parta, tak také prořídlo naše "velení". Odešel do " pohraničního nebe" mimo jiné také tehdejší náš velitel roty pan major Musil. Jediný, kdo s námi držel" službu" i při těchto setkáních až do konce, byl náš bývalý velitel čety, později velitel roty, Jirka Hudák.
Pokud se jedná o vlastní setkání, nesmíme nikdy zapomenout na "Generální štáb", který se o nás v ženském zastoupení,vždy velmi příkladně staral a snažil se udělat první, poslední.Nikdy také nezapomeneme na naši skvělou hudební skupinu "Šumavští kamarádi", kteří se starali o naši zábavu, hudbu a zpě