Dobové foto
Ulrichov r. 1957
« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | #vaše komentáře (13) | #popis
(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
1 foto (K.Fürst) z celkových 18
Autor: K.Fürst | Pořízeno: 1956-59 | Foto: 11 fotek
Autor: A.Polách | Pořízeno: 1957 | Foto: 7 fotek
Tvůj otec zřejmě narukoval koncem roku 1955. Tomu by odpovídalo i uveřejněné tablo a jméno Tvého otce si také dobře pamatuji. Patřil spolu s Peňázem, četařem Miškou a dalšími mezi naše mazáky. Mezi mazáky a námi bažanty byl jistý odstup (vč. dočasného vykání), který se často změnil v nefalšované kamarádství. Popisovaný pokus o dočasnou emigraci psa Bojara si nějak nepamatuji a následnou epizodu beru jako vypravěčskou licenci. Zabíjačková příhoda měla také prozaičtější průběh. Praseti prostřelil čumák pistolí nikoliv starej (velitel npor.Kreml), který rozhodně nepatřil mezi okázalé vojáky ale jeho zástupce, mladý, pohledný a poněkud okázalý por.Tomíček. Když se prase pokoušelo s prostřeleným čumákem utéci, bylo chyceno za ocas, povaleno a jeho život ukončila ostrá kudla jednoho z lesních dělníků, kteří byli zřejmě najati coby řezníci (byli odněkud z východního Slovenska a říkali jsme jim - nevím proč - "hačaváci"). Ostré náboje mohl mít tehdy pouze strážný ve službě. Byl jsem u toho, přísahám - ale jinak roztomilá fabulace. Hačaváky jsme často služebně doprovázeli za dráty, kde káceli stromy a ty pak jako pěkně oloupané klády stahovali koňmi k cestám. Měli jenom pily břichatky a sekery ostré jako břitva. Sekerami si dokonce krájeli špek. Jedna z mála idylických služeb na čáře. Jo, a toho Maďara se psem Astorem taky poznávám. Byl to takový klidný nemluva a dobrý kluk. S Astorem se k sobě hodili. Zdravím tatíka a omlouvám se za moji delší absenci. Do nového roku 2015 všem přeji jen to dobré. Karel
Ulrichov r. 1957
Okres: Český Krumlov
Dobové fotografie z 11. rPS Ulrichov (Budějovická brigáda).
Na této rotě jsem sloužil jako obyčejný voják od r.1957 do poloviny r.1958. Velitelem roty byl tehdy npr. Josef Kreml a jeho zástupcem byl por. Tomíček. Na rozdíl od politruka (jméno již nevím) byli oba jmenovaní velitelé především vojáci a neměli potřebu nám "na konci světa" dělat vojnu jako řemen.
Na fotografiích je celkem 7 vojáků - jejichž jména (až na dva) si bohužel už nepamatuji a pohled na tehdejší objekty. Pokud ještě mládenci žijí a poznají se, udělá mi to radost. Pokud již nežijí, nechť to udělá aspoň trochu radosti jejich potomkům.
Zdravím Karel Fürst
Popis obrázku č.3: Zleva kotec psa Lorda - děsnej lempl. Na skryté hlídce (terminus technicus) vždy spolehlivě usnul jako první, takže byl jako hlídač nepoužitelný. Museli jsme alespoň jeden z dvojice bdít, aby nás starej při prověrce nenachytal. Navíc byl nevyzpytatelný - jednou mne jeho psovod při výcviku psa požádal o našlápnutí stopy a až se prý v závěru zakousne do rukávce, měl jsem psa roztočit aby se zjistilo, zda se pustí. Pro roztočení těžkého psa jsem musel v poslední fázi jít do dřepu a snížit tím své těžiště. Jakmile jsem tak učinil, pes bleskurychle rukávec pustil, rychle mne oběhl a kousl mne do zadku. Zuby mu naštěstí sklouzly po našponovaných kalhotách na mém zadku v podřepu. Protože to stejně bolelo, vzteky jsem rukávcem praštil o zem přičemž čokl na mne koukal jak bulík. Jak říkám, pes na baterky.
Další kotec je starého harcovníka Astora. Pes ostrej jako břitva s velmi silným stiskem. Byl prý ve službě postřelen a proto byl velmi alergický na posunky připomínající míření zbraní. Jinak ferový a spolehlivý hlídač.
Následuje poseroutka Míša, ale jinak milý pes a vynikající stopař a každou strážní šichtu vždy absolvoval v bdělosti.
Jméno psa v posledním kotci nemohu přečíst a ani si ho nepamatuju. Pes doufám promine:)