Vojensko.cz

Sloužil jsem na všerubské hlásce rok a půl po péešce ve Zvolenu. Máte jistě pravdu, že byl na hláskách vegáč, protože jsme tam neměli lampasáky. Ale na druhou stranu to bylo náročné. Byli jsme odkázáni pouze sami na sebe, celé dny jsme stáli na věži, pro vše museli chodit pěšky, i se jít vysprchovat do Hyršova. Kilometr nosit vodu do kopce, dva kilometry jídlo a vše ostatní. A to měli jiné hlásky do civilizace ještě mnohem dál. Mělo by se jistě ještě říci, že hlásky nepatřily k jednotkám PS. Byli jsme úplně sami uprostřed lesa a tam jsme se snažili přežít. Měli jsme skvělou partu, jasně, že je každý člověk jiný, ale my jsme museli táhnout za jeden provaz. Na všechny kluky často vzpomínám a je mi po tom všem hodně smutno. Nemyslím tím tu dobu, ta byla špatná a krutá. Myslím tím život na hlásce. Popis této hlásky je vcelku přesný. Já zažil službu pouze ještě na staré věži a stavbu té nové. Těch báječných zážitků z hlásky je tak moc, i lidé v okolí se k nám chovali dobře. Samozřejmě si člověk musel dávat v pohraničí pozor na jazyk, to jistě nejenom tady, na každém kroku hlídky, nebo pomocníci PS, nebo mladí pomocníci PS/děti/. Měli jsme psa Dicka, ten toho ale moc nenahlídal. Ale byl fajn. Domů jsme se prakticky nedostali, mě osobně to tak netrápilo, ostatní nevím. Naposledy jsem zde byl v roce 2006, prakticky nic tu nezůstalo, vše zarostlé a stromy třikrát větší. Tak moc mi ten kraj přirostl k srdci, musím se tam pořád vracet, je to strašně silný. Dobře ale, že je pryč ta doba, mnoho lidí by si mělo vzpomenout, jak to bylo tenkrát, než začnou kritizovat dnešní dobu třeba kvůli drobnostem. Chtěl bych ještě pozdravit všechny kteří mi věnovali svůj čas a ty, kteří tu byli se mnou. Mějte se hezky a hodně zdraví. Tomáš Říha.