Vojensko.cz
Objekty bývalé PS a ČSLA, vzpomínky pamětníků, historie
Dobové foto
Poledník r. 1972-74
« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | #vaše komentáře (29) | #popis
(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
1 foto (B.Jaroš) z celkových 6
Takto vypadala původní věž na Poledníku...
Autor: B.Jaroš | Pořízeno: 1974 | Foto: 6 fotek
Reakce na komentář...
Poledník 1975-76
Sloužil jsem v Kašperských horách u RR a na Poledník jsme jezdili na 2 až 3 dny v týdnu. Byli jsme v horním patře kde byly ruské přijímače R323 s rozsahem 20 až 105Mhz a antény tvořil Naděnenkův dvojitý dipol. Kdo uměl německy poslouchal německé pohraniční hlídky, já jsem měl na starost amíky. R323 zabíraly horní část kV pásma, které nebylo na komerčních přijímačích a tak jsme nerušeně poslouchali i Radio Svobodná Evropa a nahrávali písně Karla Kryla které skoro nikdo neznal. Amíci vysílali na VKV asi od 35Mhz do 48Mhz. Zajímal je spíše pohyb vojenských vozidel, cvičení poblíž hranic, radary a helikoptéry. Občas amíci proletěli podél hranice helikoptérou Kobra nebo Iroquois. Za celou dobu byl zaznamenán jediný přechod hranice a byla to žena v barevném oblečení ale bohužel šla West to East.(ze Západu na Východ). Jednou pro nás nepřijelo auto a tak nás pustili pěšky přes hraniční pásmo. V jednu chvíli cesta vedla asi 200 metrů od skutečné hranice (oranisko) a jsem blbec že jsem tehdy neutekl.Měl jsem sebou škorpiona bez nábojů ale nevěděl jsem jestli ho zahodit nebo s tím utéct. Ke konci vojny už jsme měli dobré peníze, končili jsme jako četaři, něco jsme měli za třídu operátora a potom příplatek za sluchátka kde to příšerně šumělo. Zdravím všechny spolubojovníky. F
Poledník r. 1972-74
Okres: Klatovy
Dobové fotografie z pozemního průzkumného stanoviště rádiového a radiotechnického průzkumu na Poledníku.
Na Poledníku jsem sloužil v letech 1972-74 pod zbirožským útvarem 7495. V této době na "kopec" jezdili z Kašperek praporčíci, kteří patřili k útvaru PVOS v Litoměřicích a v Kašperkách měli rotu hned vlevo na začátku Kašperek po příjezdu od Sušice. Na kopec jezdili gazíkem ve trojici, vystřídali trojici ubytovanou ve věži, s nikým se nebavili a odjeli. Toto se opakovalo jednou, dvakrát týdně. Ve věži byli ubytovaní v dolním patře věže (spodní řada oken), služební místnosti měli v prvním patře (část věže mezi spodní a horní řadou okem). O jejich činnosti se víceméně spekulovalo. Prý prováděli odposlech pozemních VKV zdrojů.
Když jsme se náhodou potkali na schodišti, byli vybaveni dalekohledy, ale za zamřížované dveře se nikdo z nás (zbirožáků) nedostal. Nikdo z nich nebyl prostým vojínem, nebo poddůstojníkem, ale byly to nižší praporčické hodnosti.
Ve druhém podlaží věže (horní řada oken) byl rozložen náš útvar. Uprostřed byli "vékávisti", ti prováděli odposlechy komunikace mezi piloty a pozemními navigátory. Nahrávali je na obyčejný magneťák A41 a po večerech překládali z angličtiny a ťukali několika stránkové protokoly. Chudáci. Po straně v rohu u okna stála parabolická anténa asi metrového průměru, tzv. Svíčka. Tuším RPS 1. (Radiotechničeskaja pozemnaja stancia 1). Ta zachycovala impulzy radarů pozemních jednotek na "nepřátelském" území. Parabola se otáčela ručně klikou, když nalezla nějaký impulz vyslaný nepřátelským radarem, klika se zastavila, jemným otáčením doleva a doprava se našla poloha, ve které byl impulz nejsilnější, na stativu byla stupnice ze které se přečetl azimut a nahlásil se na operačku (planžet). Tam měli tito hodní hoši na skle namalovanou mapu, v místě Poledníku přidělané provázky a kolem mapy stupnici 360°, vzali jeden provázek a natáhli ho ve směru nahlášeného azimutu. Totéž udělali chlapci z Klenčí na Čerchově a chlapci z Marjánek na Dyleni, navzájem si po horké lince vyměnili informace, natáhli provázky a kde se provázky křížily tam byl nepřítel.
Na tomto principu byly založeny všechny mašiny pro vyhledávání pozemních i leteckých cílů. Naše mašiny pouze přijímaly elektromagnetické vlnění vysílané vyhledávacími, nebo navigačními radiolokátory, operátor vyhodnotil zachycený signál a na základě frekvence nosné, frekvence opakovací, počtu otáček radaru za minutu a délce impulzu, zahloubal v paměti a určil, že tyto parametry má Fantom F1, nebo dopravní letadlo C130 atd. Z tohoto jednoznačně vyplývá, že na Poledníku nikdy (alespoň za mne ne) žádné radary nebyly, neboť naše mašiny měly pouze přijímací část radaru, nic nevysílaly a pouze přijímaly signály vyslané jiným radarem a tudíž byly pro protistranu nezaměřitelné a nezjistitelné.
Převážná část této techniky byla umístěna v půlkuželové hale. Plášť haly, stejně jako věže připomínající špaččí budku, byl vytvořen ze sklolaminátu o tloušťce 15 mm. Konstrukci tvořily lepené nosníky z tvrdého dřeva a nebyl zde použit žádný kovový spojovací materiál, který by odrážel elektromagnetické záření. Na tehdejší dobu téměř zázrak.
To je asi tak vše, na co jsem si vzpomněl. V té době bylo dost nebezpečné až riskantní se o něco zajímat, na něco se vyptávat. Vrcholem mé drzosti bylo, že jsem si dovolil na Poledník propašovat foťák a tajně si vyfotografovat objekt, což je koneckonců patrné z pozice záběru... Proto se dodatečně omlouvám za nekvalitní záběry, ale jinak to nešlo.
S pozdravem Bohouš
Na Poledníku jsem sloužil v letech 1972-74 pod zbirožským útvarem 7495. V této době na "kopec" jezdili z Kašperek praporčíci, kteří patřili k útvaru PVOS v Litoměřicích a v Kašperkách měli rotu hned vlevo na začátku Kašperek po příjezdu od Sušice. Na kopec jezdili gazíkem ve trojici, vystřídali trojici ubytovanou ve věži, s nikým se nebavili a odjeli. Toto se opakovalo jednou, dvakrát týdně. Ve věži byli ubytovaní v dolním patře věže (spodní řada oken), služební místnosti měli v prvním patře (část věže mezi spodní a horní řadou okem). O jejich činnosti se víceméně spekulovalo. Prý prováděli odposlech pozemních VKV zdrojů.
Když jsme se náhodou potkali na schodišti, byli vybaveni dalekohledy, ale za zamřížované dveře se nikdo z nás (zbirožáků) nedostal. Nikdo z nich nebyl prostým vojínem, nebo poddůstojníkem, ale byly to nižší praporčické hodnosti.
Ve druhém podlaží věže (horní řada oken) byl rozložen náš útvar. Uprostřed byli "vékávisti", ti prováděli odposlechy komunikace mezi piloty a pozemními navigátory. Nahrávali je na obyčejný magneťák A41 a po večerech překládali z angličtiny a ťukali několika stránkové protokoly. Chudáci. Po straně v rohu u okna stála parabolická anténa asi metrového průměru, tzv. Svíčka. Tuším RPS 1. (Radiotechničeskaja pozemnaja stancia 1). Ta zachycovala impulzy radarů pozemních jednotek na "nepřátelském" území. Parabola se otáčela ručně klikou, když nalezla nějaký impulz vyslaný nepřátelským radarem, klika se zastavila, jemným otáčením doleva a doprava se našla poloha, ve které byl impulz nejsilnější, na stativu byla stupnice ze které se přečetl azimut a nahlásil se na operačku (planžet). Tam měli tito hodní hoši na skle namalovanou mapu, v místě Poledníku přidělané provázky a kolem mapy stupnici 360°, vzali jeden provázek a natáhli ho ve směru nahlášeného azimutu. Totéž udělali chlapci z Klenčí na Čerchově a chlapci z Marjánek na Dyleni, navzájem si po horké lince vyměnili informace, natáhli provázky a kde se provázky křížily tam byl nepřítel.
Na tomto principu byly založeny všechny mašiny pro vyhledávání pozemních i leteckých cílů. Naše mašiny pouze přijímaly elektromagnetické vlnění vysílané vyhledávacími, nebo navigačními radiolokátory, operátor vyhodnotil zachycený signál a na základě frekvence nosné, frekvence opakovací, počtu otáček radaru za minutu a délce impulzu, zahloubal v paměti a určil, že tyto parametry má Fantom F1, nebo dopravní letadlo C130 atd. Z tohoto jednoznačně vyplývá, že na Poledníku nikdy (alespoň za mne ne) žádné radary nebyly, neboť naše mašiny měly pouze přijímací část radaru, nic nevysílaly a pouze přijímaly signály vyslané jiným radarem a tudíž byly pro protistranu nezaměřitelné a nezjistitelné.
Převážná část této techniky byla umístěna v půlkuželové hale. Plášť haly, stejně jako věže připomínající špaččí budku, byl vytvořen ze sklolaminátu o tloušťce 15 mm. Konstrukci tvořily lepené nosníky z tvrdého dřeva a nebyl zde použit žádný kovový spojovací materiál, který by odrážel elektromagnetické záření. Na tehdejší dobu téměř zázrak.
To je asi tak vše, na co jsem si vzpomněl. V té době bylo dost nebezpečné až riskantní se o něco zajímat, na něco se vyptávat. Vrcholem mé drzosti bylo, že jsem si dovolil na Poledník propašovat foťák a tajně si vyfotografovat objekt, což je koneckonců patrné z pozice záběru... Proto se dodatečně omlouvám za nekvalitní záběry, ale jinak to nešlo.
S pozdravem Bohouš
Související fotogalerie
A2016-03-01 12:28:57 TG173