Vojensko.cz

Velitel, politruk a vše co bylo ve funkcích u 2.roty. 1. praporu.
Ne a ne najít své jméno, proč? Velel jsem 2.rotě a současně dělal všechny její tabulkové funkcionáře, rota v plných počtech krom důstojníků a poddůstojníků. Pro mne z mého hlediska katastrofa - na místo devíti důstojníků jsem byl jen já sám. Úplně sám - měl jsem dělat politruka, namísto toho jsem rotě velel, měl jsem jít na vysokou funkci podle mé odbornosti, zakázali mi to (přesto jsem to pak dělal). Pamatuji si některé své ovečky po přezdívkách. Pochybuji, že by si mne pamatoval někdo ve zlém, krom dvou lidí - na jednoho jsme udělali společně hon, protože okrádal své kolegy, nevím už jeho jméno, ale dal jsem ho prokurátorovi. Byl to poddůstojník a vykrádal kamarádům skříňky a mne udal. A druhý se jmenoval Svoboda. Ten chlapec ani nevěděl, jaká bitva se kolem něj udála. Neměl mne rád. Ale to mi nevadí. Jeho "denník" objevil dozorčí útvaru. Politruk Kubík a já jsme ten denník stopili, protože po něm začalo jít VKR. (Pitomé vtipy na Husáka). Pálili jsme to společně dva dny. Ten blbec samozřejmě nikdy nepochopil, že děláme všechno, aby nebručel. Možná i to pochopil. Když jsem odcházel do Příbrami ?. Fakt nevím. Jen jsme se s Kubíkem rozhodli, že žádný pitomec na pár let do basy nepůjde, no a to je všechno. Spálit se nám to i při zvídavých očičkách ( i ze strany záklaďáků povedlo), Po ? jsme byli asi oba, protože ať jsme dělali co jsme dělali, VKR byla vytrvalá ? No a dnes asi na mne dnes ten chlapec plive. Třeba jsem si to zasloužil. Pak už bylo jen pár telefonátů z velitelství armády na rotu v Domažlicích, které byly možné jen díky fajn ženám na ústředně, které mne kupodivu mněly i po hlase rády (nikdy jsem je neviděl) a opravdu mi umožnily spojení kam jsem chtěl. A pak poslední setkání v Praze, Kdy se pouštěli záklaďáci po částech a já jsem nejprve potkal jednu část své roty náhodou podchodu pod Václavákem a večer druhou část a upřímně, z té noci si už pamatuji jen útržky.