Vojensko.cz

Na četě VKR jsem, zřejmě nějakým omylem, strávil v roce 1978 asi 3 měsíce. Velitelem čety byl v té době por. Matula a technikem byl nppr. Kraus. Kolektiv, až na pár vyjímek, samí bonzáci. Předtím jsem byl docela dobrý průzkumák v SHPz u útvaru 1. tankové divize a do Příbrami z nějaké příčiny převelen. Zřejmě proto, že jsem jako člen průzkumné hlídky zadržel státního příslušníka Spolkové republiky Německa, který na okraji jednoho vojenského újezdu fotil záložní postavení našich jednotek. My jako průzkumáci jsme přece jenom byli trochu jiní vojáci než jiné jednotky a četa VKR a žalobníčci v ní mi nesedli a tak jsem na Nový rok 1979 mašíroval zpět k bojovému útvaru v severozápadních Čechách. Tomu se žádná služba u VKR, byť v civilu, nikdy nevyrovná, i když v podstatě jsou to jen dvě strany jedné mince. Začerněný ksicht a kudla v zubech někde v lese měly daleko víc adrenalinu, než stání v haptáku před kdejakým panákem ve vile na Máji, i když to byla dřina a záhul jak sviňa o jakých se chasníkům z čety ani nesnilo. Z té průzkumácké minulosti čerpám dodnes v partě bývalých paragánů, průzkumáků, policajtů a hasičů, se kterými stále udržujeme svoje dávné vojenské dovednosti. A řídit auto v civilu jsem uměl už před vojnou. Po vojně jsem občas pár jedinců z čety viděl ve zprávách v televizi jako esenbáky a to je vše. Každopádně jsem však rád, že jsem narazil na někoho, kdo tam byl. Měj se kamaráde. Zdar.