Re: Re: MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST NA TANKOVÉ STŘELNICI SLUNEČNÁ
LIBOR SMUTNÝ |
email |
10.2.2017 03:29 |
id 113388
Jmenoval se JIŘÍ KONEČNÝ a byl z MARTINIC u HOLEŠOVA. Nastoupili jsme spolu ještě před vojnou v roce1984 na předvojenský průzkumnický výcvik v KROMĚŘÍŽI... naprosto nesmyslný předvojenský pokus o disciplínu 18 letých kluků, kteří místo toho, aby trávili své volné víkendy na zábavách, tak nafasovali vojenské maskáče vzor 63-jehličky a hledali jako diverzanty v okolních lesích BUNČ! Pak jsme nastoupili s JIRKOU na PŠ-KEŽMAROK 1038 jako velitelé tanku T-55-, tam jsme společně prožívali řádění poddůstojníků, mrazivou zimu 85-86 a debilní rozkazy od rána do večera, po dobu téměř 6 měsíců, takže se to podepsalo i na našem psychickém stavu, každý tu pakárnu snášel jinak, ale u Jirky to bylo už znát, že něco není s jeho nervama v pořádku, snažil jsem se mu pomáhat, jak jen to bylo možný, ale dalo se říct, že o mou pomoc nejevil velký zájem a stal se spíše samotářem. Po převelení do DOMAŽLICKÝHO GUMOVÝHO PEKLA už to nabralo rychlý spád... velice tvrdé buzerování ze strany lampasáků s Jirkovou psychikou zamávalo nadobro, trpěl už i samomluvou, občas mi i nadával. Upozornil jsem i velitele roty na jeho podivné chování, ale ten jen mávl rukou, že to každý nějak přežije. Pak jsme jeli na letní cvičení - červenec 86 a tam se Jirka oběsil... popsáno v předchozím článku.
Chtěl bych jen dopsat, co se odehrálo dále - na jeho pohřeb vybrali jednoho absíka z 1.tr, dva svazáky a mě, PROTOŽE jsem ho znal nejlépe - LAMPASÁCI z celého našeho útvaru neprojevili vůbec žádnou lítost, pouze konstatovali, že již nešlo více dělat! Naší pohřební skupině dali dva dny volna a odjeli jsme vlakem do KROMĚŘÍŽE, kde jsme se museli hlásit v Žižkových kasárnách, místní vojáci se nás ptali co jsme zač, ale nemohli jsme o tom mluvit, jenom jsme jim sdělili, že jsme z bojového útvaru - to jim stačilo!Druhý den proběhl samotný pohřeb v MARTINICÍCH u HOLEŠOVA a jeho zarmoucené rodině jsme projevili upřímnou soustrast, ale ti kteří se podepsali na této smutné události - LAMPASÁCI, TAM PROSTĚ NEBYLI!!! Za takovou cenu jsem se po 11 měsících vojny dostal domů!