Vojensko.cz

10. 10. 1966 jsem nastoupil k průzkumnému praporu v Rakovníku. Asi po týdnu jsem v dotazníku přiznal, že mám strýce v Mnichově. Hned příští den bez slůvka vysvětlení jsem musel odevzdat veškerou výstroj a pořadového výcviku jsem se s několika obdobně "postiženými" bez jakéhokoliv vysvětlení účastnil výcviku jen v civilu. Po několika málo dnech nás v podvečer přepravili do Loun.
Zařazen jsem byl do 1. praporu (velitel pplk. Herman) 2. msr. (velitele si již nepamatuji). Zde jsem prošel tzv. "přijímač". Po něm nás opustili ti, kteří podepsali závazek práce v dolech a hutích a apod. . Střídala se cvičení jak "na Doupově", "Mimoni", "Libavé", tak soustavné nácviky útoků či obrany na cbvičišti v okolí Blšan, tzv. "zimní stanice", apod. To sr prolínalo s neustálými cvičnými "poplachy" občas spojenými se zatemněním a vyklizením ubytovacího prostoru a nástupom v plné polní v autoparku. Někdy se vyjíždělo až na cvičiště "Doupov" nebo "Mimoň". Belmi časté opakování ostrých střeleb na "Vršovické střelnici". V případě "nenastřílení" přesun zpět do kasáren s povelem "plyn", často i poklusem. Denodenní výcvik za každého počasí v terénu cvičiště s opakovanými nácviky reakcí na různé způsoby boje včetně opakovaného nasazení protiatomových a protichemických ochranných prostředků (často opakovaně i v oraništi). To vše v napjaté mezinárodně politické situaci (konflikt Egypt - Izrael, a poté vstup armád Varšavské smlouvy na území ČSSR. Vzpomínám mimo jiné dramatických chvil, kdy velitel pluku výše již jmenovaný pplk. N. dal nastoupit pluk "na buzerplace" a my jsme spolurozhodovali o tom, zda vpustit do objektu "okupační" vojáky pro vodu. Poté jim vodu vydat odmítl. Není účelem zde popisovat veškeré prožitky, ale myslím si, že kdo tady sloužil poznal, co "buzerace" obnáší a že spousta lidí dnes vůbec nedokáže posoudit, co to slovo doopravdy znamená.