Vojensko.cz

S tím se nedá nesouhlasit. Juříček byl prostě chlap a věděl, že i my záklaďáci jsme lidé. Byl přísný co se týkalo služby, ale pokud měl někdo volno nechal ho vždycky na pokoji, žádná buzerace, teď si odpočiň, ale až budeš mít službu budeš vyšlapovat.
Pár let po ukončení zákl. služby, to už byl z Pastvin na Trojmezí, jsem se rozhodl, že se do těch končin zajedu podívat. Mohlo to být na přelomu let 88/89. Věděl jsem, že je velitelem na Trojmezí, a také jsem věděl, že na nádraží bude hlídka PS a budu muset projít kontrolou. V trempském mundůru a s batohem na zádech jsem na nádraží v Trojmezí vystoupil z motoráčku, jasně že si mě hlídka všimla, tak mi blesklo hlavou, že bych se na rotu mohl nechat odvést, přeci tam nepůjdu pěšky. Na výzvu hlídky k předložení dokladů jsem odvětil, že u sebe žádné nemám, a pak už jen následovalo to, co jsem čekal, naložili mě do "Uvazu" a vezli na rotu. Na buzerplacu už čekal můj bývalý velitel roty, na svého narušitele, výraz v jeho tváři byl děsivý.
Jakmile mě poznal zuřivost v jeho tváři přešla do údivu, po čtyřech nebo pěti letech, co mě neviděl, mě oslovil přímením s dodatkem "... ty svině, co tu děláš za manévry, okamžitě do mé kanceláře" Mezitím dal rozkaz dozorčímu k odvolání VKR, kuchaři přikázal donést kafe a něco na zakousnutí. Povídali jsme si dlouho.
V roce 2002 jsem do těch míst vzal své děti, abych jim ukázal kde jsem trávil vojenskou službu. Kosek od Trojmezí šel po silnici pán se psem, ano byl to velitel. Když jsem ho míjel oslovil jsem ho, s otázkou zda neví kudy se jde na demarkaci. Podíval se na mne, chvilku zaváhal, pousmál se a i po dvaceti letech mě opět oslovil jménem.