Vojensko.cz

Ahoj Romane, tak ten Zdeněk Auterský je pěkný zmatkař, byl na pokoji s Tomančákem, učil se R-118, pak si vzpomněl, ale mám Tě pozdravovat, také si na Tebe pamatuje. Vzpomínám si, jak jsi předčítal naše jména na nástupišti před rotou, bylo to krátce po tom, co jsme přijeli do Tisové a hlásili jsme se obvyklým ZDE, čím hlasitěji, tím lépe. Pak jsi se zarazil u nějakého jména a četl jsi to jako džorč, džorči a říkal jsi co to je za jméno, to je snad nějaké americké, nebo co a pak se tam jeden vojín ozval a říkal, to budu asi já, Ďérď, psalo se to myslím György, maďaři mi prominou, jestli jsem to špatně napsal. Myslím, že byl také u radistů, asi na té 118, ale to už nevím jistě. S tím Provazníkem máš pravdu, uši měl malé a hodně odstáté, za to nikdo nemůže, jaké mu narostou, já mám taky docela plachťáky a vytrpěl jsem si s tím na základce dost posměchu. Akorát si je, nevím křestní jméno, ten Provazník neustále žmoulal rukama, když s někým mluvil, jestli byl nervózní a uklidňoval se tím, nevím, my jsme si tenkrát mezi sebou říkali, že si je skládá do krabičky, podle vzoru držení pěsti při pochodu, jó, búh ví, kde je všem těm klukům konec. Náš bývalý velitel roty, za mě kpt. Ličko, když jsem s ním asi před třema rokama mluvil na mysliveckým plese, říkal: ,,Buďme rádi, že to je za námi.'' My záklaďáci jsme tam nebyli dobrovolně a každý se snažil ty dva roky nějak tam přežít. Když byla dobrá parta, bylo to lepší a já můžu říct, že my jsme byla dobrá parta, jak v Tisové, tak v Domažlicích, drželi jsme hodně při sobě a dost jsme si pomáhali. Škoda jen, že ty kluky, určitě většinu, už nikdy neuvidím. Je dobré si zavzpomínat, člověk pak na to vzpomíná už jen z úsměvem a většinou na ty lepší chvíle, ty špatné se vytěsnily už při odchodu do civilu, doba byla holt taková, jaká byla, ale vzpomínám na ní docela rád. Dva roky je přeci jen kus života, na to se zapomenout nedá.