Vojensko.cz

Od března do července 1962 jsem absolvoval ŠJU ( školní jednotka učiliště), před nástupem do Bruntálu, v Lipové u Šluknova. Jména, která uvádíš jsou mně známá. a mám na ty důstojníky docela dobré, až humorné vzpomínky. Jednou se Zíma s Kreislem potkali na cestě v osadě a Zíma se ptal Kreisla: "Kampak jdeš?" A on mu odpověděl: "Ále jdu to prověřit, jdu jim písknout bojovej poplach."
A Zíma, kárku v ruce na to: "Vy**r se na to! Vždyť já ještě nemám trávu pro králíky..."
Zíma byl vůbec "exot. Ač nepříliš stár, vypadal dost staře a to ještě umocňoval tím, že dost často nosíval rajtky a na nohou gumovky. Chodil přihrbeně s rukama za zády. Jednou, měj jsem zrovna vechtra u klacku, přijede na dámském kole krásná ženská a povídá mně: "Prosím vás, byl byste tak laskav a zavolal mě kapitána Zímu, že na něho čekám." Já nevěděl kdo to je, tak jsem zatočil kličkou u "tépéčka", na ústředně mě tou HS 210 propojili na Zímu a já mu sdělil: "Soudruhu kapitáne, máte na bráně nějakou návštěvu." A on na to: "Jakou návštěvu!?" Pravím mu: No já nevím, ale asi vaše dcera..." A on se rozčílil, že žádnou dceru nemá a že tam hned bude. A opravdu, za pár minut se vyřítil zpoza rohu zámku se svým typickým postojem s rukama za zády, přihrbený a s holínkami na nohou a už od té zdi zámku rozhořčeně volal: "Stará, co sem lezeš! Kolikrát ti to mám říkat, že tě ti vojáci tady m***j vočima!" No ženská otočila kolo, rudá jako karafiát, ani nemohla trefit stupačku a pelášila tou alejí podél rybníka do vsi. Samozřejmě jsem to ještě od Zímy schytal, že jsem jeho paní nazval jeho dcerou.
Pepa Kreisl měl takový tik, neustále si popotahoval kalhoty a když mu rtm. Kříž hlásil, že mu řezník nechce prodávat maso, tak se Kraisl rozčílil a pravil:" Hm, tak se mně zdá, že se nalodím do gazu, sjedu do toho Rumbasu a jestli zjistím, že mně ten řezník to maso prodává pod rukou, tak ho střihnu!" A opět si popotáhl kalhoty.
Tak to bylo jenom pár vzpomínek starých 50 let.
S pejskem na klopě - Pavel