Vojensko.cz

Původně jsem sloužil na 11.brigádě ve spoj.rotě jako dálnopisec,58-60.v r.63 mě pozvali na cvičení, nástup do Domažlic.Odtud nás odvezli do Trhanova, dostali jsme dres a Ak , pak odjezd na střelby do Bystřice a pak jsem tam zůstal s Jardou Svobodou, takto kuchařem z povolání.Ten si liboval, že si odpočine od smradu z vaření a bude běhat po čáře.Byl květen,dělalo se hezky, ale velitel roty nás uvítal s tím, že se jim tři dny před tím postřelil kuchař ( nešťastná láska, holka z Babylonu)a je v nemocnici v Plzni,takže po Jardovi ihned skočil a ten mazal do kuchyně.Večer mi s vyvalenýma očima vyprávěl,že tak obsazený proviantní sklad v životě neviděl. kuchař záklaďák byl totiž povoláním zedník a vařit uměl jen knedlíky a omáčky z kýble. Na to konto Jarda začal klukům vyvářet, po svolení velitele roty chystal i svačinky (!) do služby, občas taky uklohnil nějakou divočinu,když šikovně vlezla do drátů.
Rota sama krásné prostředí,ale hned první den jsem udělal průser, protože jsem se šel mrknout po okolí a po půl hodině už na mně vystartovala poplachová hlídka. Služba celkem šla, neměl jsem akorát rád kontrolní hlídku,když z piketu na tebe kluci pustili psa a ty jsi ho musel držet na rukávu,dokud někdo z nich nedoběhnul. Na rotě otrava jako všude, česká tv chodila blbě, německá dobře ale bez zvuku a nesmělo se. Pak jsem se nedivil, že si kluci cestou ze stanoviště předávali navzájem zprávy jako :" Blondýny dneska perou ". Nerozuměl jsem tomu, ale pak mi to vysvětlili, na bavorské straně byla samota, kde byly dvě ženský, obě blondýny, no a kluci na nich mohli oči nechat, to bylo tím odloučením. Pohraniční volno se tehdy dávalo na 24 hodin, ale na Babylon to byl pořádný flák cesty a teprve odtud se dalo jet do Domažlic, kde se kluci rozjeli, druhý den se nechali přivézt taxikářem,který měl povolení, no a pak už je za nějakou hodinu vezli zpětáky do Domažlic do basy, protože byli ještě prdlí a nemohli do služby...
To byly časy, byli jsme mladí !