Vojensko.cz

Tak chlapi, abych se dostal do obrazu, pročetl jsem si vaši korespondenci i na Chodové Plané. Bohužel to není veselé čtení a je to názor proti názoru. Nedá mně to, abych nereagoval. Nebudu rozebírat pro a proti jednoho ani druhého, ale pokusím se o vlastní názor.
První na co musím poukázat je to, že mezi dobou vaší služby je čtvrt století. A to je velmi dlouhá doba, za kterou se změní mnohé. Jak ve společnosti, tak i na vojně. Hlavně se změnily mezilidské vztahy.
Patřím k těm, kteří rukovali k PS, letos právě před 50 roky, ale i k těm, kteří zažili "pohřeb" Pohraniční stráže v březnu 1993.
V r. 1961 jsme na pohraniční rotě byli kvůli t.zv. Berlínské krizi tři ročníky. Ti naši, žargonem pozdějších vojáků, "supráci", šli do civilu až před Silvestrem. Mohu s klidným svědomím potvrdit, že v té době šikana, jako taková neexistovala, existovali pouze respektovaní mazáci a my bažanti.
Samozřejmě vyjímky se našly, ale to je dáno vždy pouze charekterem toho, kterého jedince. Když se rozneslo, že jsem se přihlásil do vojenského učiliště, slýchal jsem: "Poručíku, makej! Budeš je..t vojáky, tak ať víš jaké to je. A važ si toho, ohřál jsem ti vodu do kýble na rajony..." No, stejně bych ty rajony dělal i se studenou vodou, ale takhle jsem měl alespoň satisfakci, že ta horká voda na chodbě rychle zmrzla a ten DR se na ni v ocvočkovaných půllitrech málem přizabil.
Víte, podle mého poznání existovaly jiné vztahy na pohraniční rotě a jiné v péešce, na záložce, neřku-li v přijímači. V přijímači ten fofr měl svoje opodstatnění, tam branec musel dostat takový "záhul" proto, aby než se vzpamatuje, uvědomí si, že už není civil, ale voják. Neměl mít prostor na velké přemýšlení proč se to všechno děje. Prostě se to dělo. Po zařazení do setavy to však je už o něčem jiném, ale byli tu mazáci a já jsem si jako bažant uvědomoval, že jsou tu o rok déle, že něco z toho pohraničnického řemesla už znají a že mě to chtějí naučit. A opravdu to povětšinou prováděli kultivovaným způsobem. -