Vojensko.cz

Zdravím všechny pohraničníky, bez rozdílu věku, kteří svá mladá léta prožili na Státní hranici na Šumavě.V tyto sváteční chvíle obzvlášť vzpomínám na vás kamarádi, kdy jsme v roce 29. prosince 1961 odchzeli do civilu. Bylo to rychlé rozhodnutí ministra vnitra. Ani jsme někteří tomu nevěřili. Několik nás supermazáků nemělo nachystaný civil a jeli domů v ošoupaném vojenském munduru. Mám před sebou obrázek roty Spáleniště, kde jsme se před 58 lety loučili s kapitánem
Šterclem, velitelem roty. Bohužel fotoaparát po ruce nebyl. Bylo to dojemné loučení, někteří kluci druhoročáci i prvoročáci se málem rozplakali. Někdy často po internetě brouzdám po všech rotách 15. pohraniční brigády kde jsem byl zprvu ve funkci jako ženista a pak v březnu 1961 jako harcovník třetí roty na Spáleništi. Rád také vzpomínám na brigádu v Budějicích, kde jsme byli v ženijní škole.Léta nám přibývají, stárneme ale vzpomínky se vracejí. Službu a události jsem zachytil v mých tří knížek, brožurek, které jsem o té době napsal. Můžu je vám zaslat i elektronicky, pokud máte zájem. Nejcennější co máme je život. Kdybychom ztratili všechno a stáli tu jako novorozeně, on zůstává. Neznáme jeho délku a každý náš den může být poslední. Proto žij tak, aby ses kdykoliv mohl ohlédnout za sebe, potom co bylo. Možná že nežiješ šťastně, pak hledej útěchu ve štěstí jiných,nejednou můžeš k němu i přispět.Jsi-li starý, těš se z mládí kolem sebe, z modré oblohy, ze sluneční záře, z květin i z blýskání hvězd.Čím méně máš důvodů k veselí tím víc tě potěší družný úsměv druhého a když ti nikdo nepohladí tvář, učiní tak vzpomínka. Máš dlaně? Víš kolik krásy jsi v nich držel? Máš oči? Copak jsou jen určeny k pláči? A máš srdce, horké srdce, které ti odměřuje čas?Život je jako chléb, časem je tvrdší, ale čím víc ho zůstává, tím víc si ho vážíš. Náš život nemusí být plný lásky,ale může být i plný radosti. Čas nás odstraní, naše jména i památku po nás, neodstraní život, ani službu na státní hranici.Zůstane po nás vzpomínka