Vojensko.cz

Na příběhy si po více než 50 ti letech už moc nevzpomínám. Trochu historie narukoval jsem koncem října 1996 do přijimače ve Vyšším Brodě přímo do kláštera. Buzerace tam kvetla jako jarní kvítí na loukách. Ráno se běhalo do Loučovic a zpátky. Onen přijímač skončil neslavně - epidemií úplavice, mě se to vyhnulo. Načež jsem narukoval na Spáleniště, kde se odehrával cyklus ruční "pílení" dřeva ze soušek a služba. Ty soušky se od roty stále nějak vzdalovaly.
Dopravní prostředky: 2 páry koní a vozy na vožení proviantu z Frymburku a později z Loučovic, v zimě rance a lyže. Psi: Agar (výborný, Aras a Boris byli dobří na ohřívání nohou a Ryn U
uměl jenom fest kousnout a nepustit ani na povel. Když jsme přišli na rotu tak nám láskyplně sdělili že při napadení americkým agresorem máme výdrž cca 14 minut. Já si myslím, že s tou naší výzbrojí bychom nevydrželi ani 5 minut. Nejlepší zbraň -tarasnice ležela rozebrána pod postelí a nikdo ji neuměl dát dohromady. Co se týče hospody v Gugwaldu, tak tam jsme báli jít se zbraněmi, odehrávalo se vše před hospodou. Naproti hospodě na našem území stála tenkrát fungl nová krásná celnice (prázdná) a ve vikýři na půdě jsme prováděli tzv. vševojskové pozorování celkem žádného cvrkotu v okolí, které bylo však spojeno s přeshraničním obchodem s rakouskými finančáky - 3 láhve budějovického černého piva Granát(?) uložených do potoka za 1x láhev Jägermaistra, který se musel ovšem vypít před příchodem na rotu. To lepidlo bylo na cestu hrozné. Láhev jsme zahazovali na cizí území. Jídlo bylo dobré srnčího dost v různých úpravách přesto, že v kuchyni nebyl žádný vyučený kuchař. Slamníky bylo zakázáno spalovat, protože obsahovaly ulitou různou výzbroj a výstroj od patron a světlic až údajně po handgranáty a miny. Na rotě jsme po 2 roky drželi kapelu a hrálo ve Frymburku, Výtoni, Loučovicích, Vyššim Brodě, na Lipně, v Kaplicích, Rybníku a kdoví kde ještě. Příště povídka o čekání na sežraného divočáka. Chceš-li fotky (mizerné) pošli svůj E-mail.