Vojensko.cz

Ještě taková malá vzpomínka - jak sami každý víte, opušťáky to byla událost, i pohyb mimo prostory šenk byl zakouřený a zaprděný. No balada. Občas se v sále hospody, který byl přímo proti vchodovým dveřím, pořádaly kulturní akce, zahráli jsme co by místní Šmydliboys. Na poslední akci, takovou vánoční, přijela "úderka uměleckého souboru" vnitra nebo armády, tanečnice tanečníci,program si vybavuji, mimo jiné také holandský dřevákový tanec. A s jednou z baletek jsem si zatančil, ani jsem nevěděl, že ji držím. Horší bylo, že jsem měl na nohou ne polobotky, ale mohutné "filcákové" boty. Prča par excelence. Byl jsem hrdý, že mi za tanec vysekla poklonu.
Prášily tehdy nebyly jistě to, co jsou dnes. Žili jsme tam my, zelené čepice, rodinní příslušníci PS z povolání, kluci z armády na hlásce PVOS, rota kluků od silničního stavebního praporu, lesáci se svými rodinami, armář s rodinou a pár civilů. Byla to však kompaktní, vzájemně se vážící společnost. Lidé si mohli nechat dveře do kořán a nic se neztratilo.
Atak se rád, dožiji-li se toho, příští rok 13.7.2018 do Prášil po 60 letech podívám. Sice již nezatancuju ani toho moc nepochodím ( ty zakouřené a zaprděné
putyky zanechaly následky, ale trochu bych ještě rád vdechl "šumavský vzduch". Nazdar proto 13.7.2018 na Prášilech - VŠECHNY ŽIJÍCÍ ROČNÍKY OD VZNIKU PS PRÁŠILSKÉHO PRAPORU A JEHO ROT.
A tak jako Jan Sladký - Kozina ve zlém volal na Lamingera, volám v dobrém Vás, kluci uličničští -
DO SEDMI MĚSÍCů A JEDNHO DNE NA PRÁŠILECH!