Vojensko.cz

Dobře se to čte :-)
Taky se mi stalo, že jsem zapomněl psa na stanovišti Val, kam se chodilo vechtrovat na celou noc. Nějak jsme se ráno při návratu zakecali, šlapem na rotu a mě bylo pořád něco divný. No a najednou mě to došlo. Nemám psa! Ten kilometr zpět do kopce jsem nikdy před tím ani potom neběžel tak rychle. V duchu jsem viděl ten průser. Ale když jsem přiletěl s infarktem na stanoviště, tak on tam samozřejmě seděl na boudě a nechápavě koukal co je to za novoty. Ráno se přece vždycky chodí domů společně. Tak jsem mu dal pusu. Byl to prostě borec a nikdy mě nenechal ve štychu. Když jsme dělali stopu a mě se zdálo, že běžíme blbě, tak se vždycky ukázalo, že měl pravdu. Jmenoval se Nick. Stalo se v létě 89 na Kamenné.