Re: Re: Příběhy, na které si dodnes pamatuji...
V. Lojek |
email |
7.11.2009 19:33 |
id 7416
Ochrana hranic se za mého působení u PS pomalu ale jistě přenášela víc do týlu a mnoho narušitelů bylo zadrženo už v přilehlých vesnicích. Netvrdím, že ochrana v klasickém systému ztrácela význam, ale velení si začalo uvědomovat význam spolupráce civilního obyvatelstva víc než před tím. A hlavní tlak se nevedl na pomocníky PS, jak by mnozí očekávali ale na děti. V pionýrských skupinách se dětem vykládalo, že každého, koho potkají ve své vesnici musí nahlásit VB anebo PS. Právě díky dětem bylo mnoho zadržení. Říkalo se jim Mladí ochránci hranic a jejich poznatky byly pro funkcionáře pohraničních rot skvělým informačním zdrojem. Nutno zde podotknout, že od konce 50-tých let již nechodili přes čáru žádní agenti západních rozvědek ale spíš životní ztroskotanci, pachatelé trestných činů, kteří se chtěli vyhnout soudu a v neposlední řadě děti školou povinné. Dodnes si pamatuju mnoho fonogramů, kdy po rozdání vysvědčení bylo mnoho děti zadrženo v hraničním pásmu protože se bály jit domů se špatnými známkami. Samozřejmě nejvíc bylo mezi narušiteli občanů NDR a Polska. Našinci, kteří se chtěli vydat na Západ odjížděli do Jugošky a odtamtud do Terstu odkud se už nevrátili. S tím se váže i jedna světová kuriozita. Nevím o jiné zemi než ČSSR, která by vlastním občanům vydávala zelené pasy a kromě toho i šedé, které byly platné pouze pro vycestování do SFRJ /osobně mám jeden exemplář na památku po dědovi/... a to proto, že když jste přišli k italskému celníkovi s šedým pasem hnal Vás sviňským krokem ...