Vojensko.cz

Úsměvné vzpomínky mám i na vojenské stravování. V suchdolském výcvikáči jsme okamžitě pochytali mazácké manýry a snažili se jíst i druhý chod tzv. bagrem. Pochopitelně si toho u mně jednou všiml frajtr, vyrval mi barg z ruky, nařídil mi abych ho olízl a pak mi naklepal krásného paroha, který se mi na čele čněl ještě asi týden. Na tu bolest si dodnes vzpomínám. Směna v kuchyni mě ve výcvikáči minula ale na peéšce jsem byl v kuchyni 2x. Nebudu zde popisovat co kuchaři dělali s polévkou a s jídlem v kádích před výdejem. Od té doby jím v restauracích pouze když jsem velmi hladovej a jak je známo, hlad je nejlepší kuchař a navíc značně otupuje paměť, tudíž když mám hlad nevzpomenu si na slizké plivance vytažené až z paty a chrnuté do guláše pro mužstvo anebo chcanky v bramborové kaši. Na rotě jsme měli celkem dobré kuchaře. Starší kuchař měl zvláštní způsob na kontroly, které přišly do kuchyně. Vždycky na rozpálenou plotnu nasypal pepř a za chvíli bylo po kontrole. Na něj to nějak nepůsobilo.