Jsou to nádherné fotografie, které vyvolávají v člověku nostalgii, fůru vzpomínek na zde vzpomínaného podplukovníka Kurňavu, který byl zlatý velitel. Jakmile nastoupil tvrdý a nekompromisní major Slámka, tak jsme ze strachu před ním skákali i z h***líkových oken, když nás naháněl na televizní noviny, či na PŠM -:))) politické školení mužstva, pro neznalé -:))). Sakra to byla doba. Já sloužil jako psovod, můj pes byl český vlčák Rys, Miloš Staňka měl zmíněného zabijáka Korala s Jambem smečku, Honza Valašek poplachovka Alan s Janym Boháčom pes Hektor, Mirek Doležal a další psovodi, jakož vychodňár jako poleno Dušan Dziak, Vláďa Grulich z Opavy, který nyní 2.2.2016 organizuje setkání po třiceti letech.
Je to hodně zvláštní pocit koukat na tyhle fotografie, na stanoviště Bunkr, Čerpačka, Stavidlo atd. V člověku to vyvolává vzpomínky i nějaký nepopsatelný smutek.
Smutek proto, že jsme spolu s kamarády něco prožili, dokonale jsme se znali a rovněž jsme na sebe nejednou spoléhali. Když jsme se na nádraží loučili, člověku bylo tak smutno jakoby se právě rozešel se svou přítelkyní.
Prostě kamarádství a přátelství tam bylo a to se nedá jen tak zapomenout. A je jedno, zda se jedná o můj ročník 1984 - 1986 a nebo o mé ,,mazáky", ,,Jimiho" Michala Štyrčaka apod., nebo ty co šli po nás.
Kamarádství a přátelství z pohraniční jednotky to je věčné a přijde mně to, jako by to bylo včera. Do dnešního dne, celých 30 let od příchodu do civilu mám po celou dobu minimálně tři psy. Bez psů bych žít nedokázal. Viz video z mých webových stránek
www.frmatusuvystavni…
Nesledovat tu demagogii našich vedoucích: majora Slámku, Umriana, kapitána Kordíka, tak by se mně i tahle práce jako zaměstnání líbila, snad. Ale pokud bych měl mít výše popisované vedoucí nad sebou, tak to ani omylem -:(((. Moc hezká stránka, která každého z pohraničníků vrací o mnoho desítek let nazpět. Díky za ni kluci. S pozdravem František Matůšů.
www.frmatusuvystavni…