Vojensko.cz

Zdravím všechny pamětníky VS a PS, kteří pamatuji na červen 1959, kdy jsme zdárně ukončili další běh PŠT v Litoměřicích. Rozkazem velitele školy byl stanoven slavnostní akt povyšování a ještě radostnější rozkaz - Nástup všech úspěšných absolventů na hromadnou dvacetidenní dovolenku. Ovšem s méně radostným dodatkem - Návratu zpět do školy. Byli jsme překvapeni, protože se vědělo, že po ukončení PŠT jsme měli nastoupit k mateřským jednotkám, jako vycvičení velitele radiových, telefonních a dálnopisných stanic.
Po neradostném návratu jsme byli informování, že Rozkazem Ministra Vnitra nastupujeme k okamžitému mimořádnému třicetidennímu cvičení, s názvem - LIKVIDACE OPUŠTĚNÝCH DOMKU V POHRANIČÍ. Cílem snad bylo zabránit případným agentům a nepřátelským živlům, aby se tam mohli skrývat.
Dle rozkazu jsme na připravené Tatry 111 naložili demoliční vybavení jako lopaty, krumpáče, pily, hevery a hlavně silná ocelové lana. Navíc připnuli vojenské kuchyně s proviantem a vyrazili směrem k Chomutovu, Jirkovu a pro mně speciálně k nešťastné obci Místo. Po sesednutí nás uvítaly postavené velké vojenské stany na břehu potoka. Stačilo vše vyložit včetně naších dřevěných vojenských kufrů, vykopat prostorné latríny a mohli jsme začít makat. Druhý den jsme k údivu místní populace začali v domcích prostrkovat ocelové lana přes okna v patře, v přízemí, přes rámy dveří, sklepní okna a postupně Tatrovkami na plný plyn baráčky strhávat k zemí. Třídili jsme trámy, traverzy, fošny, desky a když Bůh dal i porcelán a jiné památky jako třeba kapesní hodinky a jiné, které si naši bývalí odsunutí spoluobčané ukryli do dvojitých podlah. Nebyl to dobrý pocit, až s toho srdce bolelo. A nadýchali jsme se při tom hodně výfukových plynů a dodnes, když ucítím naftové splodiny, tak si vždy na ten vojenský zážitek vzpomenu.
Co říci na závěr? Nic! Taká byla v roce 1959 doba u VS a PS MV.
Nakonec jsme byli rádi, že vojenští páni svůj slib dodrželi a jedny slibované vojenské manévry nám opravdu odpustil