Vojensko.cz

Bylo to druhý nebo třetí den tam, k večeru. Slunečný den mne unavil natolik, že jsem se v budce uvnitř špaku v rohu na něco posadil, opřel a usnul. Probudil mne hlas těsně u ucha, který mi řekl "jde k tobě". Kdo to byl mi bylo jasné, 3 metry od předních noh špaku - přes cestičku, která se točila v právo v místě kostela, už byly hroby. Odvětil jsem mu "díky moc kamaráde" a pomalu se přiblížil ke dveřím, za kterýma v levo v díře ústil žebřík zezdola. Velitel jdoucí na kontrolu se pomalu plížil nahoru. Pak jsem jej oslovil. Ten po mých slovech se tak leknul, že div nesletel dolů. Byl si na sto procent jistý, že spím a myslel si, že jej oslovil duch. On si tam hrál i s nima, mluvil na ně a občas jim lítal kolem věže. A chlapci se klepali strachy. Někteří to brali statečneji, na psychice jiných se duch "podepsal" víc. A svěřovat kamarádům se moc nemohli. :))