Vojensko.cz

Se samopalem vz.58 jsem kamarádil od 1978 do 1989. Takže jsem jej znal do detailu. Měl jsem nejdříve ještě s dřevenou pažbou, později jsem dostal už plasťáka. Nevím kolik jsem z něj vystřelil ran,nepočítal jsem je ale bylo to hodně , do 5 000 asi moc nechybělo. Nikdy jsem neměl poruchu. Jen jednou mi závěr sevřel prázdnou vystřelenou nábojnici. Když se pálilo z okopu tak někdy cinkaly vyhazované nábojnice po přilbě, ale ne vlastní, ale souseda na levo. Myslim ,že to také byla jedna z nich. Samopal střílel bez pružinky na pístu, akorát to vydávalo takový divný zvuk, jak narazil vrácející se závěr na píst. Jinak ho pružinka vrátila dřív než proběhl cyklus. Něměl jsem rád sklopku- tu jsem si tajně půjčoval pro střelbu v masce, šlo lépe mířit. Ale jak byla sklopka volnější tak samopal lítaldoprava ,doleva. Na soutěže jsme vždy brali pádlo. Samopaly byly velice přesné, jednotlivými ranami se dalo nastřílet na 100m i 95 bodu ze 100, občas sedla i čistá stovka. S dávkou už to bylo horší. Dvě rány byly v terči, ale třetí už málokdy. Při dnech družby jsme měli možnost vyzkoušet ruské Kalašnikovy. Ty tak neskákaly. Rusáci asi neuměli tak střílet jako my,protože jsme je vždy porazili. Nyní občas provětrám vytuningovanou( tak kolem 70 000Kč) samonabíjecí verzi. Jo to kdyby jsme tenkrát měli. To by se imperialisti báli.