Vojensko.cz

Sloužil jsem na Polné v letech 1969 - 1971. Pepíka Stehlíčka jsem dobře znal. Mockrát jsme se střídali na Ohybu, kde převážně sloužil. Po jeho smrti bylo dost pochybností. Stalo se to v den, kdy měli naši mazáci povolenou rozlučku v jedné z hospod. Bylo stanoveno, že pro ně přijede V3S z roty a přiveze je domů. Jediný Pepík prohlásil, že s opilci nepojede a že půjde domů. Nepamatuji, že by se na vycházce někdy opil. Byl spíše abstinent. Při vyšetřování jeho smrti vyšlo najevo, že byl pravděpodobně sražen autem, před tím, než jej V3S směrem od Házlova, která vezla zbytek opilců přejela. Vyšetřování se táhlo poměrně dost dlouho a v podezření se objevila i Sovětská armáda, která byla umístěna na nedaleké pohraniční rotě Pata. Vedle jeho těla se údajně mělo najít sklo z rozbitého reflektoru a na kabátě měl mít otisky zelené (khaki) barvy. Asi po třídenním vyšetřování najednou vše utichlo a bylo konstatováno, že v opilosti usnul na silnici. Jak to skutečně bylo nemohu říci. Pouze konstatuji to, co jsem se o tom dozvěděl. Já jsem jej před touto tragedií střídal na Ohybu, kam jsem šel na noční přesah (tak se tomu za mne říkávalo). Ještě mi podával ruku a říkal, že jsem byl jeho nejmilejší bažant. Rád na něho vzpomínám, byl to dobrej a upřímnej kluk. Bohužel, již je tomu 40 let co se to stalo a pravda se asi nikdy nezjistí. Alespoň ten pomníček (dnes již v dezolátním stavu) jsme mu s Pepíkem Kurakem postavili, bývala tam ještě jeho fotografie. To je vše, co mohu k tété události uvést. Co je pravda a nebo smyšlenka nevím... Snad jsem tímto alespoň trochu pomohl k objasnění této tragédie. Že by byl Pepík opilý, tomu jsme ani já ani ostatní kamarádi nevěřili. Znali jsme ho dobře. Proto vzdávám čest jeho památce.