Vojensko.cz

Pak už jsem jen tušil,protože to stoupání se ztrácelo někde nahoře v sněhových mrakách.Tak jsem se trmácel vyčerpanej,zpocenej,usmrkanej a uslintanej.Pak asi půl kilometru jsme šli chvílema po čtyřech,tam ani nebyl ornej pás,jen kamení a skála.Doplácali jsme se na vrchol a pak to samý,ale dolu,vylezli jsme z lesaa ,vyšli na náhorní plošinu,kde signálka byla způlky zavátá sněhem a i chodník už nebyl moc vidět,brodili jsme se sněhem,místy po pás,ale už to bylo mírně z kopce.Pak se Jarda zastavil a povídá mi,že jsme na styku se sousední rotou a máme za sebou půl cesty a dáme si cigáro.Takovým nějakým úvozem,samo zavátým jsme se prodrali až k silnici,to se šlo krásně lehounce.Došli jsme do vsi,tam do hospody,grog,ale venku,s flintou se dovnitř nechodilo a pak jsme rychlou chůzí po silnici domašírovali k rotě.Ty poslední kilometry už utekly rychle.Tenkrát jsem myslel,že tam chcípnu.No ale znáte to,pak jsem to chodil jako prd.Jen nevím,jestli bych měl vůbec sílu někoho ještě pronásledovat,ale kdo by se tam v tom nečase štrachal.Tak takhle to bylo.