Vojensko.cz

Výchozím dokumentem pro vydání tehdejšího nesmyslu pro cestu na západ , tedy tzv. "výjezdní doložky" byl v prvé řadě tzv."devizový příslib". O vydání devizového příslibu se rozhodovalo v komisi na příslušné pobočce tehdejší Čs. státní banky a její vedoucí (ředitel) byl také předsedou té komise a měl rozhodující a konečné slovo, protože na každý rok měl přidělenou určitou částku v devizách. Samozřejmě se přihlíželo k tomu kdo jak je hmotně situován (tedy kdo má větší balík), aby byla jistota, že se vrátí. Tedy nebyly to ty miliony řadových členů KSČ, nebo příslušníci VB, vojáci , hasiči, a pod. Byli to zelináři, řezníci, uhlíři, všelijací vedoucí z obchodů a a samozřejmě okruh jejich příbuzných a známých a těch, kdo byli tak šikovní, že si to uměli zařídit (hlavně vexláci a jiní šmelináři)a nebylo jich málo. Faktem je, že vycestovat do tehdejší Jugoslávie nebyl zase tak velký problém a z Jugoslávie dál, to již tak složité nebylo. Z okruhu mých známých takto emigrovala celá řada osob, z toho jedna rodina i z malým dítětem. V žádném případě se však nejednalo o komunisty, spolupracovníky, nebo agenty StB. Nemusíte mně poučovat o tom jak to chodilo. Já netvrdím, že ten režim bylo něco dobrého, ale prožil jsem v tom většinu svého života a nemám rád když mi někdo vtlouká do hlavy nějaké demagogické plky , polopravdy a výmysly.