Vojensko.cz

Takové malé a krátké zamyšlení nad námi bývalými psovody...

Pejskaři, aneb konec stíhačů nekonečných  nocí.

Jsem pejskař. Nikoliv psovod, ale opravdový městský pejskař. Ačkoliv jsem slovo páníček k smrti nenáviděl, osud si se mnou zahrál a se jím stal.
Je to zvláštní, ale ten pes mi přivedl již od prvého okamžiku k myšlence, kolik podob má láska. Dnes je to malá, mladá fenka, která má celý život před sebou a ať je to jak chce, při její životnosti budeme stárnout spolu. A ani nevím, kdo koho přežije. Budeme spolu šedivět, spolu nám ubyde na rychlosti chůze i životního tempa a budeme mít jeden druhého.
Vím, že to není stejné jako tenkrát na vojně, nicméně ten první pohled byl stejný. Láska na první pohled a těšení se na ty další. Myslím, že každý bývalý psovod to zná, nebo lépe řečeno pamatuje. Psí pohled je neuvěřitelně, až kolikrát vyděračsky a nesnesitelně sugestivní. Dokáže mluvit celým tělem tak, že jsem (jsme) zapomněli, že je jenom pes a tak jsem (jsme) srovnával nesrovnatelné. Totiž srovnával jsem ho s námi. A je to tady zase...
Jsem pejskař.

Bříza