Vojensko.cz

Zdravím všechny bývalé pohraničníky,pokračovatele "Chodských tradic".
Zelená brigadýrka, hlava psa na klopě uniformy,to byly naše výsostné znaky,takto jsme se lišili od ostatních vojenských útvarů. Patřili jsme k elitě ministerstva vnitra. Je známo, že k ochraně státní hranice se prováděl výběr, kdo zde bude sloužit.Svým způsobem to mělo i vliv na život a službu na rotě, na státní hranici. Měla tato vojenská služba pro nás vůbec nějaký význam, byl to přínos do dalších let našeho života? Možná by chtěl někdo o tom polemizovat. Já ale ne.Vždyť během těch dvou let jsme mohli poznat co je to opravdové kamarádství, co znamená, když se může ve službě spolehnout jeden na druhého a co znamená žít odloučeni od okolního světa. Příběhy a různé zážitky prožité na "čáře", ty bychom jinde nemohli prožít.V letech 1965-1967 se podle mého názoru sešla na rotě Branka výborná parta. Jinak není možné, aby se tito bývalí pohraničníci setkali ještě po 45 letech. Těch setkání již bylo mnoho a těžko se naráz odhaduje kolik. A jak takové setkání probíhá? Tak, jak si ho sami účastníci připraví. Rozhodně nechybějí harmoniky, tedy hudba a písničky, nechybí ani vzorná obsluha od manželek, aby se chlapi mohli v klidu věnovat vzpomínkám a vyprávění. Vzpomíná se na různé zážitky během vojenského života na "čáře", na tehdejšího velitele roty majora Musila, na velitele čet. My máme štěstí ,že můžeme při setkání vzpomínat společně s naším ,tehdy velitelem čety, Jirkou Hudákem.Existují lidé, kteří patří k symbolům určitého období v našem životě. Trochu mě mrzí, že nás, pohraničníky, dnešní " novodobá společnost" vytěsnila na okraj. Naše služba odpovídala době, ve které jsme žili. A podle odezvy naší generace, která v té době sloužila, je názor stejný. Neznám nikoho od jiného vojenského útvaru, který by tak v dobrém vzpomínal na vojenské časy, jako pohraničníci. Možná že nastupujíc generace pohraničníků po nás je jiná, má jiné názory.Vím ale určitě, podle odezvy, že i oni často na "čáru" vzpomínají