Vojensko.cz

Zimu jsem na Dyleni zažil dvakrát a člověk se s tím obdobím musel chtěl nechtě vypořádat.Když byl nástup na rozdělení tak nás velitel se postavil, vydal rozkaz zimní ochrany státní hranice.Vyfasovali se prkýnka a už se jezdilo.Je pravda že když se jezdil průzkum na lyžích a když někdo upadl tak měl své služební číslo a musel pažbou udělat trojůhelník a do toho ve šat své číslo. Stalo se to i mně že jsem chytil o klacek a tak jsem napsal své číslo.A jelo se daĺ.Je pravda že jsme byly mladí kluci v plný síle a člověk to prostě dal.Moc rád naty léta vzpomínám bylo krušno ale dobře.Když bylo hodně sněhu tak jsem nechal Hroma doma. Když byly velké mrazy taky. Člověk jsi vždycky nějak poradil. Na stanovišti kde se střídali hlídky po dvou hodinách byly Ruský kožichy a ty byly móc dobré každý jsi toho vážil.Když uhodil i mrazy ta bylo i 33 stupňů mrazu, to praskali i větve u stromů.Když se mi to stalo prvně na Lyškárně tak jsem si myslel že se tam někdo dere.Je taky pravda že že dvě hodiny trvali jako půl dne nekonečný. Proto jsem miloval průzkum, sice kylometry v nohou ale svoboda a volnost 4hodiny svobody, hláska televizní noviny a pivko a jelo se dál.Kluci nosily proviant z Brtný tak že pivo bylo vždy,Člověk si pokecal ohřál se a dobře bylo.Když jsem dorazil na rotu z průzkumu ta byla i Troška vodky, tu jsme schovávali do šupny do piškotů, to mi naučil Zdenda Pikora a fungovalo to do konce vojny.Během posledního půl roku se to od nás naučili další průzkumáci a když byl rozum šlo to dál.Pepa Plevák nebo Zdenda Rychtr jezdili do Dolního Žandova s dětmi a nazpět vozili co kdo zaplatil.Všichni měli ty svoje schovky UAlexy až na rotu podle silnice.Největší sklípek byl naproti pyketu Alexsa u silnice v lese.Díra poklop s mechem a pod ní poklad zelený a bílý.Pravda je že se ta vojna dobře polykala.Ono to bylo tak starej udělal vycházku hoši se ožrali a druhým to podělali a starej udělal šlus pro všechny ale díky našim opatření se popíjelo dál.Hrom z Dyleně.