Vojensko.cz

Zdravím vás kluci dyleňský bez rozdílu věku a moc děkuji za vaše slova povzbuzení v hořkém údělu nemocničního pacienta. Hádám, že mě ještě asi deset dní čeká. Dneska jsem se svojí "krotitelkou" odhodil chodítko a učinil prvních deset kroků o berlích.
Jsem rád, že mně dneska syn přinesl notebook a přes telefon nainstaloval internet. Je to ale šíleně pomalé a jsem omezen 150 MB na týden. Tak to musím šetřit. Na spoustu mailů nemohu nyní reagovat; až budu doma. Hlavně, že budu moci sledovat Vojensko!
Ještě zmínka o Alexe, na kterou jsem zde narazil.
Skutečně, název má podle hajného, jehož potomci prý ještě žijí v Kynžvartu. V r. 1964 by se byla po drobných opravách ještě obývat. Vlevo od Alexy, směrem k vodárnám je Horynova hájenka. Ta byla nejzachovalejší, ještě počátkem 90. let. Kolem ní přes louku se sešlo do Hájů. Třetí hájenkou na Vozovce směrem na Mohelno byla asi cca 1 km od Plánského můstku ještě Schulzova hájenka, ale již v 60. letech jako ruina.
Jména hajných, nadlesních a lesáků mně již vypadla z paměti. Vzpomínám jenom na p. Sanderu, který nám vždy dělal na zimu zásoby a pak na nadlesního p. Koutenského. Placatá čepice, lysina, zrzavý vous..., nemlich Lenin. Tu přezdívku také nosil, ale byl na ni moc choulostivý. Jednou volala DR hlídka z Liškárny, že ho propouštěla přes U-60 a že jede na rotu. DR nějak se nemohl dovolat Mulíčkovi, tak poslal PDR se vzkazem, ale to už "Kouťák"byl u Muldy v kanclu. A ten PDR tam vtrhnul a oznamoval: "Soudruhu kapitáne, jede sem soudruh Lenin..." Nepřejte si vidět to pozdvižení. Nadlesní málem sežral tu svoji placatou čepici a Mulíček se stěží bránil úsměvu.
Pokud jde o Jirku Malého, kterému odpovídal Hrom, jedná se o absolventa VU Bruntál, rok po mně. Končil jako major u PČR v Brně. Jsme spolu v kontaktu.
Tak zatím ahoj a zůstávám s pejskem na klopě - Pavel M.