Vojensko.cz

Nazdar kamarádi a přátelé, budu asi první a jsem tomu rád. Bylo to fajn, bez ohledu na jakékoliv názory, prioritou bylo to, že jsme se sešli, díky Romane, Petře, Míro, Vildo, Pupku a všichni další, stále více si člověk uvědomuje, že mu občas stačí ten krásný pocit, že kamarádi a přátelé "jsou" a je jen s tou jsoucností spokojen. Já jsem tedy byl. A poženu se příští rok zas a nebude-li sraz, pojedu sám se pokochat. Ale myslím, že nás zas až tak nic nemůže odradit jednou za rok si připomenout, že jsme byli a co kecám, jsme mladí. Na rotě padla krásná myšlenka, že jsme drželi jako parta pohromadě vlastně i proto, že jsme v tu dobu byli mladší než jsou naše děti dnes - a byl to sakra dobrý pocit. Jen mě maličko zamrzelo, že ti, kteří to mají nejblíže jaksi nepovažovali za nutné se mezi nás přijít podívat - nevím, snad nemohli, snad se styděli, snad to považovali za zbytečné - nemám morální právo jim do toho mluvit, ale výmluvy typu - "přijeli mi známí" jsou pod úroveň - akce se chystala s dostatečným časovým předstihem, takže to spíš vyznívá, že se vždycky dá na něco vymluvit. Jo, kdyby to byl jako kdysi stranický úkol, to by se běželo až k Machálkovi pěšky do Sušice. Ale k tomu veselejšímu, bylo to fajn, upřímné, bezprostřední, leccos jsme si připomněli, leccos odhalili, leccos "zapomněli" - prostě fajn tak, jak má být. Mám pocit, že tak smýšlí většina, že na tu nostalgii a případný svazek těch horších vzpomínek nejsem sám a na to, co přijde, nás bude zase příště dost. Ahoj Zdeněk.